Dovolte, abych se představil: jsem Wombat



Wombat. Aha! Na evropském kontinentu toto roztomilé zvířátko moc známé není. Co o něm říkají moudré knihy? Wombat, česky Vombat obecný (Vombatus ursinus) je jedním ze tří žijících zástupců čeledi vombatovitých (Vombatidae) a jediný zástupce rodu Vombatus.

Wombati obývají vlhčí oblasti Jižní Austrálie, Nového Jižního Walesu a Tasmánie.


(Foto: časopis Australian Geographis, 1993)

Wombat je vačnatec a jediný nevyhynulý koalí příbuzný (viz příspěvek Seznamte se: Koala). Stejně jako u koal, tak i u wombata se totiž vak samic otevírá směrem dozadu.


(Foto: časopis Australian Geographis, 1993)

V dospělosti wombat dorůstá až do délky jednoho metru. Jeho hmotnost je mezi 14 až 25 kg. Nejtěžší wombat prý vážil 38 kg, dožil se 31 let a žil v parku Ballarat Wildlife.
Wombat je zvířátko s malinko zavalitým tělem, které připomíná roztomilého trochu nemotorného medvídka.
Srst má hrubou a hustou, šedou až černou. Všimla jsem si, že wombati žijící na Tasmánii měli srst delší a hustší (zkrátka je tam chladněji, tak se proti zimě vybavili teplejším kožíškem).



Wombat je samotář. Po většinu roku žije sám. Hrabe velmi rozsáhlé a vysoce rozvětvené nory, které mají jen jediný vchod a které dokáže vybudovat i v těžko dostupných terénech. K tomu mu napomáhají jeho silné drápy.



I když je venku 0 °C, v jeho noře je teplota 16-26 °C. Wombatí „obydlí" má totiž stálou teplotu, a tak svého obyvatele chrání jak před zimou, tak i před letními vedry. Ale také před predátory. Rozvětvené systémy nor mohou měřit až 200 m.

(Foto: časopis Australian Geographis, 1993)

Wombat ale není žádný sobec, jak se ukázalo při požárech na přelomu roku 2019 a 2020. Jeho nory a chodby totiž posloužily mnoha jiným živočichům jako úkryt, který jim pomohl přežít. Záchranu tak našli např. malí klokani wallaby, ale také echidny (ježury), ptáci, hmyz nebo plazi. Wombat se stal hrdinou. Zachráncem.
 


Wombat přes den většinou odpočívá a za potravou se vydává převážně večer nebo v noci. Před přímým sluncem se chrání, ale pokud není sluneční žár silný, rád se na sluníčku vyhřívá.
Způsobem obživy se přibližuje hlodavcům. Živí se totiž převážně vegetariánsky. Pochutnává si hlavně na trávě a ostřici. Nepohrdne nejrůznějšími kořínky a hlízami. Jeho přední zuby se průběžně obrušují a dorůstají.

Wombati jsou v říji na jaře. Na jaře australském, takže na severní polokouli je bohužel podzim. Samice před porodem důkladně vystele jednu komoru své nory suchou trávou a listím. Na svět přivádí jediné mláďátko. To zůstává v matčině vaku po dobu 6–7 měsíců. Během následujících tří měsíců se občas do vaku vrací kvůli potravě a úkrytu. Matku opouští přibližně ve věku jednoho roku. Ve volné přírodě se wombati dožívají zhruba 18 let.

Nyní trošku nezvyklé téma. A tím je trus. Trus vombatů má totiž neobvyklý, a to hranatý tvar. Jde o jakési malé kostičky.



Proč ale mají tvar kostičky? Je jasné, že netradiční tvar trusu nedal spát mnoha lidem, vědce nevyjímaje. Ti si nad touto záhadou dlouho lámali hlavu.

Jedním vysvětlením je, že díky tomu, že hovínka mají tvar krychliček, se jen tak nerozkutálí a vydrží déle na místě, kde je wombat chce mít. Wombat jimi totiž tvoří jakési hraniční kameny, které vymezují jeho území, ale současně si tímto způsobem vombati hledají partnery.
Jak to, že ale mají tento tvar? Jak to wombat dokáže? A vědci pátrali a pátrali, jak se jen těm wombatům povedou hranatá hovínka?!

Zjednodušeně řečeno: wombati dokáží vytvarovat krychličky z tuhnoucích výkalů pomocí elastických střev. Vyšla o tom celá vědecká práce (asi nejen jedna). Ano, vědecká práce o wombatích hovínkách.
Wombat, toto zajímavé, roztomilé a výjimečné zvířátko, má zkrátka a dobře netradiční hovínka. Ale proč?!? K jakému zjištění vědci došli?

Vombati mají čtyřhranný řitní otvor, a zároveň velmi pomalu tráví, obvykle dva až tři týdny. Proto je jejich trus velmi kompaktní, suchý a krátký, takže výsledkem je právě tvar blízce připomínající kostky.



Pozoruhodná je rovněž odpověď Davida Hu na otázku časopisu Science, co si svět s tímto objevem má 
počít. Pochopení funkce wombatích střev podle něj nejspíš „nenahradí dosavadní způsob opracování plastů" (v průmyslu se krychlového tvaru obvykle dosahuje pomocí lití či broušení), ale do budoucna by se mohlo uplatnit při tvarování cenných či jinak delikátních materiálů. Využít by ho rovněž mohli chovatelé wombatů, kteří občas pozorují, že trus jejich chovanců „nebývá tak dokonale krychlový jako u divokých zvířat", protože, jak říká Hu, čím hranatější bobek, tím zdravější wombat.

Ale už opustíme svět vědců a badatelů. A svět hranatých hovínek. Wombat je výjimečný i jinak.

Například tím, že má na zadku velmi silnou kůži, jakýsi ochranný krunýř, který není snadné prokousnout.

A tak jej chrání před napadením predátory jako jsou např dingo nebo tasmánský čert. Kdyby dinga tímto krunýřem wombat přimáčkl ke skále či stromu nebo na stěnu či strop své nory, tak jej může i rozdrtit. Takovou sílu má náš roztomilý hrdina (viz Did you know? – Věděli jste? – 8. díl).
Wombatí ocas také nenabízí mnoho možností k zachycení predátorem, protože je velice krátký. Dravci také hrozí poranění od wombatích silných zadních nohou, kterými jejich majitel dokáže najednou vykopnout.

Nenechte se zviklat roztomilým malinko jakoby zavalitým tělem wombata. Obvykle se pohybuje pomalu, ale díky svým silným končetinám je wombat schopen vyvinout rychlost až 40 km/hod. Tak to je jen o 7 km/h pomalejší než sprinter Usain Bolt!


Tento zachráněný malý wombatík běhal kolem své ošetřovatelky taky docela rychlých tempem. A jak si hrál a hrabal! Jenže potom, když se vyřádil, zejména s tkaničkou od boty, se rád zachumlal do „kapsy" své náhradní maminky a usnul, jak jen to mláďata umí (záchranná stanice Bonorong Wildlife Rescue na Tasmánii).

Už jsem se zmiňovala o wombatovi na vycházce (bylo to v příspěvku Zvířecí ráj, i tak lze nazvat Australia ZOO). Štrádoval si to po areálu se svou ošetřovatelkou a její pomocnicí, která vezla vozíček, tzv. „Wombat vagoon". Proč ne! Co kdyby našeho turistu začaly bolet nožičky?!! Holky by jej rychle usadily do vozíčku a odvezly domů do jeho postýlky.
 


Zapátrala jsem, ve které ZOO bychom mohli wombata vidět mimo Austrálii. V České republice zatím nikde tyto roztomilé australské vačnatce nepotkáme. V Evropě je ale v některých ZOO chovají. Jedná se např. o Hannover, Duisburg, Budapešť či Mechelen. Také kodaňská ZOO wombaty chová. Při mé návštěvě byli ovšem pečlivě ukrytí před zraky nás návštěvníků ve své noře.

Dodávat, že wombaty miluju, je asi zbytečné. Je to myslím znát i podle toho, jak jsem se dnes rozepsala.

Komentáře