Jiná země. Film Another Country vs kniha Dark Emu

Dva rozdílné pohledy na historii a život původních obyvatel Austrálie. Jeden očima filmové star, druhý, zcela odlišný, pohledem spisovatele.

Aboriginci, česky Austrálci, jsou původní obyvatelé Austrálie. Podle archeologických a genetických výzkumů původní obyvatelé osídlili australský kontinent zhruba před 65 000 lety. Soudí se, že do Austrálie přišli přes Asii. Kontakt s Asií dokládá například pes dingo.

V Austrálii existuje více než 250 domorodých jazyků včetně 800 dialektů. Dochované jazyky mají společný základ. Každý jazyk je specifický pro konkrétní místo. V některých oblastech, jako je Arnhemská země, se na malé ploše mluví mnoha různými jazyky. V jiných oblastech, jako je obrovská Západní poušť, se mluví dialekty jednoho jazyka.

Před evropskou kolonizací byla většina domorodých obyvatel Austrálie kočovníky, sběrači a lovci. Některé komunity ale žily na stejném místě a částečně se živily jakýmsi druhem zemědělství. Asi není třeba dodávat, že známým nástrojem užívaným k lovu je bumerang.

Přesný počet obyvatel v roce 1770 není znám, ale odhaduje se na 500 000 až milion. Kapitán Cook nově objevenou zemi přesto prohlásil za liduprázdnou.

V důsledku kolonizace zahynulo v letech 1788 až 1920 asi 250 000 původních obyvatel. Stejně jako v Americe Indiáni, tak i australští domorodci nebyli považováni za lidi. Velký počet obětí si vyžádaly nemoci, které sem noví osadníci zavlekli a se kterými se domorodé obyvatelstvo dříve nesetkalo a nemohlo si proti nim vytvořit imunitu.

V roce 1930 činila populace Aboriginců něco kolem 70 000 lidí. Dnes se počet aboriginských obyvatel Austrálie pohybuje zhruba kolem 400 000. Největší procento jich žije v Severním Teritoriu.


Foto z knihy A Big Country, vydáno Australian Broadcasting Commission v roce 1978

Že novodobá historie nebyla k původním obyvatelům země vůbec přívětivá a že tzv. moderní civilizace jejich způsob života dost změnila, o tom není pochyb.

Proto vlastně nechápu snahu o jakousi změnu či opravu jejich dějin. Mám na mysli knihu Dark Emu, která vyšla v roce 2014. Autorem je Bruce Pascoe.

Sama jsem knihu nečetla a ani jsem o ní neměla tušení. Až do jednoho letního dne roku 2021, kdy mi od kamaráda přišel email, který zněl nějak takto: „Mohla bys mi k tomuto článku říct něco bližšího a nezaujatého?" Přílohou emailu byl text článku Když Aboriginci stavěli přehrady. Kniha přepisuje dějiny, vědci marně protestují.
Vysvětlím, proč je v otázce uvedeno slovo „nezaujatého". Já totiž z 99 % hovořím o všem australském jen v superlativech. Myslím ale, že oprávněně.

Článek jsem si přečetla a nestačila se divit. Z čista jasna se přede mnou objevily naprosto jiné dějiny původních obyvatel Austrálie. Začala jsem o knize hledat více informací, číst recenze a také se ptát přátel v Austrálii. Mnozí o knize, stejně jako já, neměli vůbec tušení.

Z toho, co jsem se dozvěděla kniha zas tak velké nadšení, jak bylo publikováno, nevyvolala. Je ale známo, média umí vše dokonale nafouknout.

Zjistila jsem, že se kniha začala více prodávat až poté, kdy se objevily první výhrady historiků a badatelů, a tím také upoutala větší pozornost médií a následně čtenářské obce.

Kniha Dark Emu skutečně vyvolala vlnu až nápadně nekritické chvály a superlativ. Ale také kritiky a nesouhlasu, a to zejména ze strany odborné veřejnosti. Když jsem četla všechny ty články a recenze, vybavil se mi zajímavý dokumentární film, který se jmenuje Another Country (Jiná země). Jeho autorem je David Gulpilil, velká hvězda australského filmu.

Na jedné straně kniha Dark Emu, na druhé film Another Country, dva rozdílné pohledy do světa a historie původních obyvatel Austrálie.

Kniha Dark Emu, vydaná v roce 2014, přináší jakýsi nový úhel pohledu na domorodé obyvatele Austrálie.


Zdroj: News.com.au 

Podle autora, kterým je Bruce Pascoe, je historie prvních národů Austrálie vylíčena chybně, když o nich hovoří jako o kočovnících, sběračích a lovcích, kteří žili v prázdné a člověkem nekultivované zemi.

B. Pascoe ve své knize přináší zcela jiné dějiny. V jeho podání domorodí obyvatelé Austrálie dávno před příchodem bílých osadníků např. stavěli přehrady, hloubili studny, pěstovali nejrůznější plodiny nebo skladovali přebytky sklizně ve svých domech.

Knihu jsem nečetla, a tak nevím, zda autor také sděluje třeba to, kde se nalézají ruiny kamenných staveb či zbytky měst a přehrad? Něco by se přece muselo dochovat!

Milan Vodička, autor článku Když Aboriginci stavěli přehrady, má stejnou otázku jako já. Cituji: „Pascoeova kniha má drobný nedostatek. V Austrálii nejsou stopy po kamenných městech a přehradách. A když tam dorazili Britové, místní žili v klanech jako primitivní lovci a­ sběrači."

Hlavně ve svém článku přesně vystihl to, o co tady jde. O politiku. Autor vydání své knihy totiž dokonale načasoval. Opět cituji M. Vodičku: „Bruce Pascoe, plodný, ale donedávna nikoliv úspěšný spisovatel, se přesně trefil do pokrokářské doby a přepsal dějiny Austrálie, když se ještě nejmenovala Austrálie." 

Celý článek Milana Vodičky najdete zde: Když Aboriginci stavěli přehrady. Kniha přepisuje dějiny, vědci marně protestují.

 

Bruce Pascoe se narodil v 1947 v Melbourne. Psal také pod pseudonymy Murray Gray a Leopold Glass. Je autorem několika knih, ale slávu mu přinesla teprve kniha Dark Emu. Nevím kdy a jak, ale zjistil, že má aboriginské předky, a to jak z otcovy, tak také z matčiny strany.

 

Zdroj: Insidestory.org.au

Různé klany, ke kterým se autor knihy hlásí, se prý od něj ale distancují a také prohlašují, že Pascoe vlastně vůbec není Aboriginal.

Samozřejmě, člověk se nemusí narodit jako Aboriginal a může se k této společnosti a kultuře hlásit. Nechápu ale, proč měnit dějiny a zvyky této tak zajímavé kultury!

Naopak, já na jeho místě bych byla hrdá na to, že mými předky byli lidí, kteří uměli přežít v tak náročných podmínkách. Žili v dokonalém souladu s přírodou a stačilo jim k tomu málo. To si přece zaslouží obdiv.

O knize Dark Emu se mluvilo jako o „nejdůležitější knize o Austrálii". Autor získal řadu nejvyšších literárních a historických ocenění. A jak známe i z českých či evropských končin, aniž by měl potřebné vzdělání, stal se profesorem aboriginského zemědělství na Univerzitě v Melbourne!

Novináři a kritici o knize samozřejmě psali v superlativech. Jen namátkou cituji: "An extraordinary book." David Grieg, The Herald, "The truth-telling must go on." Stephen Fitzpatrick, The Australian.

Politici a média v poslední době spoléhají na to, že lidé přestali přemýšlet a používat svůj mozek a slepě věří tomu, co se jim tzv. naservíruje. Přesvědčuje mě o tom i případ této knihy. Přitom historici se bouří a přinášejí důkazy. Ale vše marné. Například antropolog Peter Sutton a archeoložka Keryn Walshe vyvolávali diskuze a zveřejňovali důkazy. Jsou také autory knihy Farmers or Hunter-gatherers? The Dark Emu Debate, která je reakcí právě na knihu Dark Emu. Ptají se, proč se lidé tak drží představy, že na rozdíl od lovu a sběračství, představuje pokrok právě zemědělství. Na základě svých znalostí a studií přinášejí rozsáhlé důkazy na podporu svých argumentů. Dokazují, že klasická domorodá společnost lovců a sběračů je stejně sofistikovaná jako tradiční evropské zemědělské metody.

Je smutné, že dříve uznávané osobnosti vědy a historie, musí v dnešní zvláštní době bojovat za pravdu. Absurdita současnosti, kterou vidíme na každém kroku. Bohužel.

Mně nejde do hlavy, proč by všechny kultury světa měly být totožné s tou západní? Že jsou jiné ještě přece neznamená, že jsou horší. Řekla bych, že mnohdy je tomu naopak.

Od knihy, jejíž autor chce za každou cenu „zezápadnit" historii a kulturu původních obyvatel Austrálie nyní k dokumentárnímu filmu. Na ten jsem si okamžitě vzpomněla při čtení všech těch recenzí a chvalozpěvů, kterými byla kniha Dark Emu zahrnována.

Tím filmem je dokument Another Country (Jiná země), který v roce 2015 natočil David Gulpilil.


Zdroj: Imdb.com

Dokument ukazuje, jak byl tradiční způsob života domorodých obyvatel narušen dominantní novou kulturou a o všech důsledcích, které vpád západní civilizace přinesl domorodým obyvatelům Austrálie. Film Jiná země je zaměřen hlavně na „nepůvodní" publikum. Chce nám pomoci porozumět domorodé historii a kultuře. David Gulpilil o filmu mimo jiné řekl: "The best thing anyone can learn about us!"

Ano, tento dokument je nejlepší věc, která nám o původních obyvatelích Austrálie hodně řekne. Je to příběh aboriginské kultury, historie a historických souvislostí. O životě, způsobu myšlení a vnímání světa Aboriginců vypráví jeden z nich.

David Gulpilil tady mimo jiné vysvětluje i to, proč jsou kolem osad domorodců poházené nejrůznější odpadky. Po miliony let byli zvyklí putovat krajinou a pro svou denní potřebu používat to, co jim poskytla okolní příroda. Když věc již nepotřebovali, vrátili ji zpět. Vyhodili ji. Jenže přírodní materiál vyhozený do krajiny není vlastně odpad a příroda si s ním poradí. V dnešní době si ale to, co potřebují, nakoupí v samoobsluze. A obaly odhodí tam, kde právě jsou.

Pokud si film dobře pamatuji, David Gulpilil se nikde nezmiňuje o věcech, o kterých se píše v knize Dark Emu. Neříká, že jeho prapředkové žili v domech, pěstovali plodiny. Zajímavé.

Mimochodem, David Gulpilil je veliká hvězda australského filmu.


Zdroj: Stars24.cz

David Dhalatnghu Gulpilil Am, jak zní celé jeho jméno, se narodil 1. července 1953. Ve filmovém světě je známý jako David Gulpilil. Byl jedním z lidí Yolngu a byl vychován v tradičním životním stylu v Arnhemské zemi v severní Austrálii. Ano, byl. David Gulpilil totiž 29. listopadu 2021 zemřel.

Myslím, že patří k nejslavnějším a nejznámějším aboriginským hercům. Kdo by neznal film Krokodýl Dundee?! Pamatujete si na scénu, ve které se ve tmě objeví jeho široký úsměv a bílé zářící zuby, když mu Dundee vysvětluje, že dával dámě první pomoc? Ano, to je David Gulpilil. Tato oblíbená filmová komedie není jediným jeho filmem. Hrál určitě nejméně ve 20 celovečerních filmech. Objevil se také v několika seriálech. Stal se spolutvůrcem dokumentárních filmů.

Je scénáristou hraného filmu Charlieho země a dokumentu Another Country.

Jeho život by se mohl stát předlohou filmového scénáře. Já psát scénáře neumím, ale určitě se k tomuto úžasnému herci a člověku vrátím.

Čemu tedy věřit? Tomu, co říká autor knihy, který ale pro svá tvrzení nepřinesl žádné důkazy? Nebo herci, který o domorodých zvycích, kultuře a historii ví, protože je jedním z nich?

Vlastně vůbec nechápu, proč by historie původních obyvatel Austrálie měla být přepisována. Co je na ní špatného? Naopak by měla být popularizována. Podle mého názoru tyto, z pohledu tzv. západní civilizace, primitivní kmeny byly a jsou mnohem vyspělejší než my dnes. Copak by někdo ze západní civilizace uměl přežít v rozpálené australské poušti?! Uměl by tam najít vodu? Uměl by vystačit s málem. S málem myslím z našeho úhlu pohledu. Západní civilizace si zakládá na hromadění majetku. Měří hodnotu člověka podle výše konta, velikosti bytu či domu nebo značky auta. Zkrátka ten, kdo nahromadí více vlastně zbytečných věcí, ten je Někdo.

Původní obyvatelé ale nepotřebovali shromažďovat majetek. Žili v souladu s přírodou. Například, potřebovali hudební nástroj pro nějaký rituál. Našli tedy větev, vyrobili dejme tomu didgeridoo, zahráli na něj a potom vrátili zpět kam patří, tj. do přírody. Na toto téma by šlo psát celá vědecká i laická pojednání.

Bohužel v dnešní době si často politici, a to nejen v Austrálii, ohřívají svou polívčičku na palčivých problémech. V tomto případě je to osud původních obyvatel po objevení Austrálie. Že politici umí jít do krajností vidíme dnes a denně také v Evropě. Jak zkoušejí měnit dějiny podle toho, co se jim právě hodí do krámu. Neskutečné.

Nechci ale do blogu, který věnuji tak nádherné a jedinečné zemi, jakou bezesporu Austrálie je, tahat špinavou hru politiky. Ta tady nemá místo. I když, bohužel, téma této knihy, podle mě, s politikou úzce souvisí.



Jak dokazuje nejen zajímavý dokument Another Country, aboriginské tradice a zvyky přežily tisíce let. Zaslouží si právem úctu a uznání. Pro náš současný způsob života se stávají větší a větší inspirací. Proč tedy nesmyslně přepisovat dějiny původních obyvatel Austrálie a tím ničit tuto tak jedinečnou kulturu a historii.