Blue Mountains – Modré hory – tak co o tomto krásném místo nedaleko Sydney napsat?
Jsou to nádherné hory vzdálené jen asi 100 km od Sydney. Naprosto dostupné nejen autem, ale jak jsem se tentokrát přesvědčila, i vlakem. Na některá místa se dá dojet vlastně „na otočku" – ráno tam a večer zpět. Ideální. Já jsem jela vlakem z Central do Leura – cesta trvala necelé 2 hodiny a jedna jízdenka na Opal Card pouhých AUD 6,50. Malinko se „obávám", že se buď do Leura nebo na jiné místo v Blue M. ještě takto vydám. Taky proč ne?!
Blue Mountains je rozsáhlé území ležící západně od Sydney. Hory jsou známé svými mohutnými propastmi, soutěskami, kaňony, vodopády. Od roku 2000 je velká část (cca 10 500 km² – což je asi rozloha středočeského kraje nebo severní Moravy) součástí světového přírodního dědictví UNESCO. Své jméno hory získaly po namodralém oparu. Ten vzniká díky tomu, že se při vysokých teplotách vypařuje olej z listů eukalyptů a vznáší se nad celým územím hor.
Modré hory nabízejí velké množství „turistických atrakcí". Samozřejmě Tři sestry v Katoomba, Leura nebo např. Norman Lidsay Gallery, Echo Point, Jenolan Caves.
K Blue Mountains se určitě ještě někdy v povídání vrátím. Ale tentokrát se budu věnovat této mé letošní návštěvě – a to je Leura a Katoomba.
Mé ubytování má být kousek od nádraží. A já chodím okolo jako „Pešek". Vůbec mě nenapadlo, že ty domy, kolem kterých tady chodím pořád dokola, jsou právě ten hotel. Někde na balkonech suší prádlo, jsou tady schránky. Zkrátka takové běžné obytné domy. A ejhle to je ten můj hotel. Napadlo by vás to? Je to komplex 6 budov. Recepce je zvlášť. Ale jsem šikovná – našla jsem. Bydlím.
A tady v tom zadním domě je můj mini byteček – jo tak takový mít v Sydney – tak jsem nejšťastnější člověk.
Po zkušenosti se zavřenými obchody v Adelaide, se po vysprchování raději vydávám na nákup. Setkání s přáteli mám až večer. Času dost. Obchůdky i Woolworths jsou hned přes ulici. Tak hlady nezemřu. Tady to žije. Není vše v 5 pm zavřeno jako v Adelaide. A večer hurá na večeři do Katoomba. Tady mi asi žádný dietní program (hm bohužel), jako jsem měla vloni v Adelaide, nehrozí.
Mám ráda tato malá městečka. V nich je pořád ten australský duch a krásná architektura. Samozřejmě, že se obchůdky orientují především na turisty. To je tady vlastně více méně živí. Jinak musí jezdit za prací asi hlavně do Sydney. Ale ta vlastně na zdejší poměry není vůbec daleko. Je tady spousta kaváren a takových těch malých voňavých obchůdků se svíčkami, dárečky, místními specialitami apod. Turistů je tady docela dost – i když díky požárům není přelidněno. Hlavně hotel, kde mám ubytování, využívá asi dost Australanů v důchodu jako takový letní byt – proto tam bylo prádlo, schránky a vše jako máme doma. Na 2 noci jsem tady asi jen já.
Večeře v Katoomba – vtipně já doporučuji, kam bychom mohli jít. Ano tato restaurace se osvědčila a tak jsem tady po roce – ups co po roce, po dvou!! – znovu. Když se náhodou budete toulat po Katoomba a hladově hledat něco dobrého k snědku – tak doporučuji Station Bar & Woodfired Pizza. A věřte, stačí Entrees – je toho až moc na to, že je to předkrm. Já jsem si dala Macadamia Pesto & Parmesan Pizza. Hm mňam. Chardonnay taky nezklamalo. Samozřejmě australské. Ještě aby ne, když jsem tady! Jaké jiné víno než australské! Zábava skvělá. Zkrátka krásné posezení u dobrého jídla a pití.
Večer už je přece jen chladno. Ale po kouři z požárů naštěstí ani památky.
První den uběhl jako voda. „Prozkoumání" Leura, nákup, večeře v Katoomba. Proč ten čas tak utíká? Kam spěchá? Kam nás ženě? Ach jo.
Blue Mountains je rozsáhlé území ležící západně od Sydney. Hory jsou známé svými mohutnými propastmi, soutěskami, kaňony, vodopády. Od roku 2000 je velká část (cca 10 500 km² – což je asi rozloha středočeského kraje nebo severní Moravy) součástí světového přírodního dědictví UNESCO. Své jméno hory získaly po namodralém oparu. Ten vzniká díky tomu, že se při vysokých teplotách vypařuje olej z listů eukalyptů a vznáší se nad celým územím hor.
Modré hory nabízejí velké množství „turistických atrakcí". Samozřejmě Tři sestry v Katoomba, Leura nebo např. Norman Lidsay Gallery, Echo Point, Jenolan Caves.
K Blue Mountains se určitě ještě někdy v povídání vrátím. Ale tentokrát se budu věnovat této mé letošní návštěvě – a to je Leura a Katoomba.
Leura a Katoomba
Cesta začínala samozřejmě v Sydney, Central Station, 14.1.2020, odjezd 11,18 am. Sedím ve vláčku a říkám si, co mě asi v mých oblíbených Blue Mount čeká tentokrát. Přece jen i tady řádily nebo řádí bushfires. Vlak uhání a já s děsem sleduju, jak se moje Sydney mění před očima – z krásného australského města s typickými domy se stává to děsivé – panelákové. Ať se vydám jakýmkoliv směrem – všude vyrůstají paneláky. Někdy si budu muset udělat čas a najít staré fotografie a udělat srovnání – Sydney tenkrát a dnes. Vždyť já už jsem zdejší pamětnice. Přece jen 22 let je 22 let. Ale zpět do vlaku a hurá do Blue Mountains. Cca hodina a 45 minut uběhla jako voda. Leura – vystupovat.Mé ubytování má být kousek od nádraží. A já chodím okolo jako „Pešek". Vůbec mě nenapadlo, že ty domy, kolem kterých tady chodím pořád dokola, jsou právě ten hotel. Někde na balkonech suší prádlo, jsou tady schránky. Zkrátka takové běžné obytné domy. A ejhle to je ten můj hotel. Napadlo by vás to? Je to komplex 6 budov. Recepce je zvlášť. Ale jsem šikovná – našla jsem. Bydlím.
A tady v tom zadním domě je můj mini byteček – jo tak takový mít v Sydney – tak jsem nejšťastnější člověk.
Po zkušenosti se zavřenými obchody v Adelaide, se po vysprchování raději vydávám na nákup. Setkání s přáteli mám až večer. Času dost. Obchůdky i Woolworths jsou hned přes ulici. Tak hlady nezemřu. Tady to žije. Není vše v 5 pm zavřeno jako v Adelaide. A večer hurá na večeři do Katoomba. Tady mi asi žádný dietní program (hm bohužel), jako jsem měla vloni v Adelaide, nehrozí.
Mám ráda tato malá městečka. V nich je pořád ten australský duch a krásná architektura. Samozřejmě, že se obchůdky orientují především na turisty. To je tady vlastně více méně živí. Jinak musí jezdit za prací asi hlavně do Sydney. Ale ta vlastně na zdejší poměry není vůbec daleko. Je tady spousta kaváren a takových těch malých voňavých obchůdků se svíčkami, dárečky, místními specialitami apod. Turistů je tady docela dost – i když díky požárům není přelidněno. Hlavně hotel, kde mám ubytování, využívá asi dost Australanů v důchodu jako takový letní byt – proto tam bylo prádlo, schránky a vše jako máme doma. Na 2 noci jsem tady asi jen já.
Večeře v Katoomba – vtipně já doporučuji, kam bychom mohli jít. Ano tato restaurace se osvědčila a tak jsem tady po roce – ups co po roce, po dvou!! – znovu. Když se náhodou budete toulat po Katoomba a hladově hledat něco dobrého k snědku – tak doporučuji Station Bar & Woodfired Pizza. A věřte, stačí Entrees – je toho až moc na to, že je to předkrm. Já jsem si dala Macadamia Pesto & Parmesan Pizza. Hm mňam. Chardonnay taky nezklamalo. Samozřejmě australské. Ještě aby ne, když jsem tady! Jaké jiné víno než australské! Zábava skvělá. Zkrátka krásné posezení u dobrého jídla a pití.
Večer už je přece jen chladno. Ale po kouři z požárů naštěstí ani památky.
První den uběhl jako voda. „Prozkoumání" Leura, nákup, večeře v Katoomba. Proč ten čas tak utíká? Kam spěchá? Kam nás ženě? Ach jo.
Komentáře
Okomentovat