Dramatické představení o víkendu 8. - 9. 2. 2020 moc nenasvědčovalo tomu, že vůbec někdy bude jinak než černo a liják a vichr. Ale ouha, zázrak hned následující pondělí. Obloha není černě zabarvená, je šedivá s občasným modrým nádechem. Že by bylo hezky?! Ale ano! Bude krásný den.
Neskutečné deště skončily. A mně čekal zajímavý týden v Sydney. Nádherný. Jiný. Uvědomila jsem si, že můj pocit, že tentokrát nic nového nevidím a nezažívám, je nenávratně pryč. Vystřídal ho naprosto opačný. Ano. Mám tady tentokrát opět tolik neuvěřitelných a zajímavých a neopakovatelných zážitků. A zase zcela odlišných. Austrálie mi ukazuje všechny své stránky. Ty krásné, ale i ty dramatické a někdy i děsivé. Ale že bych ji proto přestala milovat, tak to se vůbec bát nemusí. Naopak.
To vše mě napadalo cestou na setkání s kamarádkou. Coastal walk z Coogee – tentokrát „jen" na Bronte. Ale ta neopakovatelná atmosféra! Ještě teď se mi tají dech. Sice jsem byla totálně prosolená, ale to mi vůbec nevadilo. Kochala jsem se, co to dalo. Bylo skutečně čím. Solný opar dělal divy.
A co natropil vichr a liják minulých dnů na Coogee beach? Tak to taky hned tak neuvidím. Nejen, že písek byl všude, jen ne na pláži. Ale Coogee byla skutečně Coogee. Už jsem myslím psala, že Coogee je z aborigins slova a znamená – zápach nebo vůně (jak je libo) mořských řas. Tolik řas jsem tady ještě nikdy neviděla. Takže opět nový zajímavý a úžasný zážitek.
V úterý přišlo sluníčko. Pláž byla opět zavřená, resp. z bezpečnostních důvodů se nesmělo do vody. Byly vlny na toto místo nevdané. A po takových deštích je moře vždy velmi nebezpečné a nevyzpytatelné. A také kdo by se koupal v řasách?! To by snad ani nešlo. Opalovat se a relaxovat na pláži, to bylo možné. Sice z pláže zbyl malý kousek, ale vešli jsme se. A Austrálie mi přihrála další zážitek.
Ve středu už pláž upravovali do původní podoby. Pro mě opět novinka. A tak i kdybych tady nezažila nic jiného, tak i toto stačí. Zkrátka zázrak každý den. Takto bychom ale měli brát každý den, ať jsme kdekoliv.
Netrávila jsem ale celý týden „jen" na Coogee. Cesta do víru velkoměsta nemohla chybět. Nejen k Opera House. Ale konečně jsem při naprosto náhodné procházce Botanickou zahradou narazila na Tomato Festival. Koná se každý rok, ale mně se doposud nikdy nepodařilo, abych ho zažila. Až nyní.
A tak když to shrnu, tak stejně jako mi východ slunce připravil nádherné představení, tak jiné, ale také velmi zajímavé představení poskytovalo moře na Coogee beach celý týden po těch neskutečných víkendových lijácích. Takto jsem tuto pláž ještě nezažila. Byl to přímo seriál proměn. Jeden zážitek střídal další. Krásné 3 měsíce v zemi zvané OZ. Krásné a krátké. Ale každá chvíle tady se přece počítá. A díky za ně. Díky za každý australský den.
Komentáře
Okomentovat