ANZAC Day se slaví 25. dubna a je jedním z nejvýznamnějších australských národních svátků.
Co vlastně zkratka ANZAC znamená?
Australian and New Zealand Army Corps – Armáda Austrálie a Nového Zélandu.
Proč právě 25. duben?
Když projíždíte australská města a městečka, téměř v každém z nich je památník padlým vojákům a je děsivé, kolik jmen je na nich uvedeno. V těch menších městech to museli být téměř všichni zdejší muži. Kolik životů bylo takto zmařeno! Smutné. Děsivé.
Bitva u Gallipoli se stala také námětem mnoha filmů. Nejznámější a dnes už filmová klasika je australský film z roku 1981 „Gallipoli", ve kterém se představil i Mel Gibson. Mně zaujal film „The Water Diviner" – „Cesta naděje", který v roce 2014 natočil jako režisér a také představitel hlavní postavy, Russell Crowe.
V tento den v roce 1915 začala na pobřeží Turecka u Gallipoli významná a smutně „proslulá" bitva spojeneckých armád Velké Británie, Francie, Austrálie a Nového Zélandu. Osmanská říše byla v 1. světové válce spojencem Německa. Tato bitva měla otevřít cestu spojeneckým armádám do Istanbulu a měla pomoct k rychlé porážce Turecka. Opak se ale stal pravdou a z rychlého útoku se stalo krveprolití, které trvalo 8 měsíců. Právě armády Austrálie a Nového Zélandu zde utrpěly obrovské ztráty. Na konci roku 1915 byly spojenecké armády evakuovány. Ztráty na životech byly nepředstavitelné.
První vzpomínkové akce na padlé v této bitvě se konaly již v roce 1916, a to právě 25.4. V tento den v Londýně pochodovalo více než 2.000 vojáků, tzv. Anzacs, při vzpomínkovém ceremoniálu. Titulky novin je nazvaly „Rytíři Gallipoli". Pochody se konaly také po celé Austrálii.
A tak se jako připomínka této tragické události stal právě 25. duben vzpomínkovým dnem a hlavním státním svátkem Austrálie a Nového Zélandu. V průběhu let se slavnostní ceremoniál proměnil a nyní je to vzpomínka na všechny ty statečné, kteří bojovali a položili své životy ve všech válkách. Vzpomínkový akt začíná při východu slunce. Součástí je pochod veteránů, kladení věnců, minuta ticha a samozřejmě zazní hymny Austrálie a Nového Zélandu.
První vzpomínkové akce na padlé v této bitvě se konaly již v roce 1916, a to právě 25.4. V tento den v Londýně pochodovalo více než 2.000 vojáků, tzv. Anzacs, při vzpomínkovém ceremoniálu. Titulky novin je nazvaly „Rytíři Gallipoli". Pochody se konaly také po celé Austrálii.
A tak se jako připomínka této tragické události stal právě 25. duben vzpomínkovým dnem a hlavním státním svátkem Austrálie a Nového Zélandu. V průběhu let se slavnostní ceremoniál proměnil a nyní je to vzpomínka na všechny ty statečné, kteří bojovali a položili své životy ve všech válkách. Vzpomínkový akt začíná při východu slunce. Součástí je pochod veteránů, kladení věnců, minuta ticha a samozřejmě zazní hymny Austrálie a Nového Zélandu.
Když projíždíte australská města a městečka, téměř v každém z nich je památník padlým vojákům a je děsivé, kolik jmen je na nich uvedeno. V těch menších městech to museli být téměř všichni zdejší muži. Kolik životů bylo takto zmařeno! Smutné. Děsivé.
Bitva u Gallipoli se stala také námětem mnoha filmů. Nejznámější a dnes už filmová klasika je australský film z roku 1981 „Gallipoli", ve kterém se představil i Mel Gibson. Mně zaujal film „The Water Diviner" – „Cesta naděje", který v roce 2014 natočil jako režisér a také představitel hlavní postavy, Russell Crowe.
A proč se pečou tzv. ANZAC biscuits?
Během 1. světové války manželky vojáků a ženské spolky pekly takovéto sušenky a posílaly je svým vojákům na frontu. Důvod je prostý - sušenky dlouho vydrží a nekazí se. A tak vznikla tradice pečení Anzac sušenek.
A jak je připravíme?
Velmi rychle, jednoduše a chutnají skvěle.
Troubu předehřejeme na 180 C. Nejprve si promícháme sypké hmoty. Dále rozpustíme sirup s máslem. Sodu smícháme se 2 lžícemi horké vody a přidáme k rozpuštěnému máslu se sirupem. Potom obě hmoty smícháme dohromady. Tvoříme kuličky, které rozmáčkneme na placičku. Poklademe na plech vyložený pečícím papírem a pečeme cca 15 minut, resp. dle zkušenosti s vlastní troubou.
Během 1. světové války manželky vojáků a ženské spolky pekly takovéto sušenky a posílaly je svým vojákům na frontu. Důvod je prostý - sušenky dlouho vydrží a nekazí se. A tak vznikla tradice pečení Anzac sušenek.
A jak je připravíme?
Velmi rychle, jednoduše a chutnají skvěle.
Anzac biscuits
- 1 hrnek ovesných vloček
- 1 hrnek kokosu
- 1 hrnek polohrubé mouky
- ½ hrnku cukru
- 1 lžíce zlatého sirupu
- 10 dkg másla
- 1 lžička sody bikarbony
- 2 lžíce vařící vody
Troubu předehřejeme na 180 C. Nejprve si promícháme sypké hmoty. Dále rozpustíme sirup s máslem. Sodu smícháme se 2 lžícemi horké vody a přidáme k rozpuštěnému máslu se sirupem. Potom obě hmoty smícháme dohromady. Tvoříme kuličky, které rozmáčkneme na placičku. Poklademe na plech vyložený pečícím papírem a pečeme cca 15 minut, resp. dle zkušenosti s vlastní troubou.
Do těsta lze přidat kakao – a rázem je tady další druh této dobroty, nebo třeba mandle či sušené brusinky. Tak a jsou ještě úžasnější.
Dobrou chuť!
Dobrou chuť!
Komentáře
Okomentovat