Myslím, že každý z nás měl to štěstí a z některých kolegů v práci se časem stali výborní přátelé. Já jsem takové štěstí měla, a to hned v několika případech.
Mezi své, takto získané přátele, mohu počítat i Alenku. Jak to dělá, že je vždy usměvavá a optimisticky naladěná, netuším. Mimo to je ještě velmi kreativní. Těch nápadů, co má! Maluje, vytváří originální šperky. Atd., atd. …… Ráda pracuje s přírodními materiály. Z kamínků, dřívek, větviček, …… z toho všeho umí vykouzlit nový jedinečný předmět.
Právě vánoční dárek od Alenky mě inspiroval k tomuto příspěvku. Co vás napadne, když se podíváte na tuto fotografii?
Že to vydá, že se Alenka při tvorbě šperku inspirovala malířskou „tečkovací" technikou australských domorodců? Výsledek je nádherný! Mám originální šperk, a ještě k tomu v australském stylu.
Tento dárek mě vlastně upozornil na to, že jsem se ještě vůbec nevěnovala umění domorodých obyvatel Austrálie! Je to možné?! To chce okamžitou nápravu!
Mnoho výtvarných děl domorodých obyvatel Austrálie je tisíce let starých. Jde samozřejmě o skalní malby.
Aboriginci neměli písmo. A tak své zkušenosti a dávné příběhy předávali z generace na generaci jak ústním podáním, tj. vyprávěním či písněmi, tak právě malbami na skalách.
Dočetla jsem se, že tzv. „dot malba" vznikla v roce 1971. Což mně dost překvapilo. Myslela jsem si, že její historie je starší.
Začalo to nějak takto:
G.Bardon prý byl přidělen jako učitel pro děti domorodců v městečku nedaleko Alice Springs. Všiml si, že zatímco muži vyprávějí příběhy, ženy je v symbolech malují do písku.
Bylo mu líto, že takto vytvořená díla dlouho nevydrží a vítr je rozfouká. A tak vyzval své studenty, aby začali tvořit nástěnné kresby, které budou vycházet z příběhů tzv. Dream time. Tento nápad vyvolal neuvěřitelný zájem a brzy začali malovat už i na plátno a desky, a to jak studenti, tak i jejich rodiče. Samozřejmě se ale časem začaly vyskytovat obavy, že by posvátné příběhy a předměty mohly přijít díky obrazům do nesprávných rukou. Umělci se proto rozhodli některé posvátné prvky či informace „ukrýt" do abstraktních symbolů vytvořených z teček.
Nejdříve samozřejmě malovali barvami z přírodních materiálů, a proto se barevnost obrazů „omezovala" na varianty červené, žluté, černé, hnědé a bílé. Zkrátka co příroda kolem poskytla.
Časem ale přišly na řadu také akrylové barvy. Domorodá umělecká díla namalovaná akrylem tak tvoří spojení tradičního a současného umění. Tzv „dot" technika dává obrazům jakýsi 3D efekt a vytváří pocit pohybu.
V současné době se tedy už domorodí umělci věnují malbě na plátno. Jejich díla jsou jedinečná. Obrazy se skládají z tisíců „teček". Velikost obrazů se liší. Některé jsou skutečně velmi rozměrné. Umíte si představit, kolik času zabere takto „vytečkovat" jeden příběh?!
Tradiční domorodé „dot" či chcete-li „tečkové" obrazy vlastně pomocí jednoduchých symbolů, sdělují složité příběhy. Jak sami umělci říkají, nejedná se o obrazy, ale o vyprávění životních příběhů.
Symboly a barvy mají svůj řád. A to ať jde o malby v jeskyních či ty dnešní, na plátně.
Jak víme, umělci naší, tj. západní civilizace, mají zpravidla plátno upevněné na stojanu a své představy a příběhy malují ve stoje.
Australští domorodí umělci mají svá plátna rozprostřená na zemi. Sedí vedle a „tečkují".
V Alice Springs jsem měla možnost vidět tvořit hodně domorodých umělců (jak si vzpomínám, šlo zejména o ženy). Seděli venku na zemi a takto malovali neboli „tečkovali" svá jedinečná díla. Alice Springs je město plné umělců a také prodejních galerií.
Původně však tyto obrazy vůbec neměly sloužit jako prodejní artikl. Postupem času se ale dostaly do galerií po celé Austrálii a dnes je toto umění velmi vyhledáváno a ceněno.
Za jakou hodnotu je galeristé od umělců kupují, to je jedna věc. Prodejní cena ale nijak nízká není. V posledních letech je toto umění v kurzu a jak jsem někde nedávno četla, jejich koupě je velmi dobrou investicí.
Domorodé umění ale nejsou „jen" skalní malby či „dot" obrazy. Jde také o různé šperky, košíky, totemy, ...
I malování na tělo se řadí k domorodé tradici a umění a má svá pravidla. Je nedílnou součástí tradičních obřadů. Ostatně jsme to mohli vidět i ve filmu „Crocodille Dundee". Ano, jde o komedii, ale Paul Hogan při psaní scénáře vycházel ze skutečných australských reálií.
Tyto pradávné tradice a příběhy je nutné zachovat dalším generacím.
Pustila jsem se asi na tenký led. To je téma na samostatný blog, a ne jeden článek. Ale snad není všem dnům konec. Někdy se zase do světa tajemna a snů vrátím. Námětů toto aboriginského umění nabízí mnoho: vyprávění příběhů časů dávných pradávných (uvedla jsem např. legendu o Třech sestrách v Blue Mountains), skalní malby, obrazy a symboly, didgeridoo, bumerang, tanec ...
Ano, ty tečky na konci předchozí věty jsou na místě. A tak „dot, dot, dot" zase někdy příště.
Pro dnešní příspěvek mi v mnohém pomohly informace na: www.aboriginal-art-australia.com
Právě vánoční dárek od Alenky mě inspiroval k tomuto příspěvku. Co vás napadne, když se podíváte na tuto fotografii?
Že to vydá, že se Alenka při tvorbě šperku inspirovala malířskou „tečkovací" technikou australských domorodců? Výsledek je nádherný! Mám originální šperk, a ještě k tomu v australském stylu.
Tento dárek mě vlastně upozornil na to, že jsem se ještě vůbec nevěnovala umění domorodých obyvatel Austrálie! Je to možné?! To chce okamžitou nápravu!
Mnoho výtvarných děl domorodých obyvatel Austrálie je tisíce let starých. Jde samozřejmě o skalní malby.
Aboriginci neměli písmo. A tak své zkušenosti a dávné příběhy předávali z generace na generaci jak ústním podáním, tj. vyprávěním či písněmi, tak právě malbami na skalách.
Nejvýznamnějšími a nejznámějšími lokalitami výskytu skalních kreseb jsou:
Arnhemská země – Severní Teritorium, Tanami Desert Wildlife Sanctuary, Uluru – Kata Tjuta National Park, Melvillův a Bathursttův ostrov, Oblast Sydney – Hawkesburyy.Dočetla jsem se, že tzv. „dot malba" vznikla v roce 1971. Což mně dost překvapilo. Myslela jsem si, že její historie je starší.
Začalo to nějak takto:
G.Bardon prý byl přidělen jako učitel pro děti domorodců v městečku nedaleko Alice Springs. Všiml si, že zatímco muži vyprávějí příběhy, ženy je v symbolech malují do písku.
Bylo mu líto, že takto vytvořená díla dlouho nevydrží a vítr je rozfouká. A tak vyzval své studenty, aby začali tvořit nástěnné kresby, které budou vycházet z příběhů tzv. Dream time. Tento nápad vyvolal neuvěřitelný zájem a brzy začali malovat už i na plátno a desky, a to jak studenti, tak i jejich rodiče. Samozřejmě se ale časem začaly vyskytovat obavy, že by posvátné příběhy a předměty mohly přijít díky obrazům do nesprávných rukou. Umělci se proto rozhodli některé posvátné prvky či informace „ukrýt" do abstraktních symbolů vytvořených z teček.
Nejdříve samozřejmě malovali barvami z přírodních materiálů, a proto se barevnost obrazů „omezovala" na varianty červené, žluté, černé, hnědé a bílé. Zkrátka co příroda kolem poskytla.
Časem ale přišly na řadu také akrylové barvy. Domorodá umělecká díla namalovaná akrylem tak tvoří spojení tradičního a současného umění. Tzv „dot" technika dává obrazům jakýsi 3D efekt a vytváří pocit pohybu.
V současné době se tedy už domorodí umělci věnují malbě na plátno. Jejich díla jsou jedinečná. Obrazy se skládají z tisíců „teček". Velikost obrazů se liší. Některé jsou skutečně velmi rozměrné. Umíte si představit, kolik času zabere takto „vytečkovat" jeden příběh?!
Tradiční domorodé „dot" či chcete-li „tečkové" obrazy vlastně pomocí jednoduchých symbolů, sdělují složité příběhy. Jak sami umělci říkají, nejedná se o obrazy, ale o vyprávění životních příběhů.
Symboly a barvy mají svůj řád. A to ať jde o malby v jeskyních či ty dnešní, na plátně.
Jak víme, umělci naší, tj. západní civilizace, mají zpravidla plátno upevněné na stojanu a své představy a příběhy malují ve stoje.
Australští domorodí umělci mají svá plátna rozprostřená na zemi. Sedí vedle a „tečkují".
V Alice Springs jsem měla možnost vidět tvořit hodně domorodých umělců (jak si vzpomínám, šlo zejména o ženy). Seděli venku na zemi a takto malovali neboli „tečkovali" svá jedinečná díla. Alice Springs je město plné umělců a také prodejních galerií.
Původně však tyto obrazy vůbec neměly sloužit jako prodejní artikl. Postupem času se ale dostaly do galerií po celé Austrálii a dnes je toto umění velmi vyhledáváno a ceněno.
Za jakou hodnotu je galeristé od umělců kupují, to je jedna věc. Prodejní cena ale nijak nízká není. V posledních letech je toto umění v kurzu a jak jsem někde nedávno četla, jejich koupě je velmi dobrou investicí.
Domorodé umění ale nejsou „jen" skalní malby či „dot" obrazy. Jde také o různé šperky, košíky, totemy, ...
I malování na tělo se řadí k domorodé tradici a umění a má svá pravidla. Je nedílnou součástí tradičních obřadů. Ostatně jsme to mohli vidět i ve filmu „Crocodille Dundee". Ano, jde o komedii, ale Paul Hogan při psaní scénáře vycházel ze skutečných australských reálií.
Tyto pradávné tradice a příběhy je nutné zachovat dalším generacím.
Pustila jsem se asi na tenký led. To je téma na samostatný blog, a ne jeden článek. Ale snad není všem dnům konec. Někdy se zase do světa tajemna a snů vrátím. Námětů toto aboriginského umění nabízí mnoho: vyprávění příběhů časů dávných pradávných (uvedla jsem např. legendu o Třech sestrách v Blue Mountains), skalní malby, obrazy a symboly, didgeridoo, bumerang, tanec ...
Ano, ty tečky na konci předchozí věty jsou na místě. A tak „dot, dot, dot" zase někdy příště.
Pro dnešní příspěvek mi v mnohém pomohly informace na: www.aboriginal-art-australia.com
Komentáře
Okomentovat