Příběh ukrytý ve fotografii - Sydney Opera House „No War!“

Sydney Opera House září v sydneyském zálivu jako bílý maják. Při nejrůznějších příležitostech se její střechy promění v obří projekční plátna. A to je tedy parádní podívaná!

 
Někdy se ale Opera stane místem protestu.

Kupříkladu v roce 2009 ekologičtí aktivisté umístili na vrchol jedné ze střech Opery transparent vyzývající světové politiky k uzavření dohody o boji s klimatickými změnami.



Doma mám pohlednici, na které je Opera. Na tom by nebylo nic zvláštního. Opera je přece jednou z nejslavnějších a nejfotografovanějších budov Sydney. Je tedy zcela samozřejmé, že se objevuje na pohlednicích. Možná jsem měla napsat, že mám několik pohlednic se sydneyskou Operou a mezi nimi je jedna, která je přece jen v něčem jiná.

Proč a kdy vznikla? Jaký příběh vypráví?

Začnu informací, že fotografem je Karl Madderom, který svým fotoaparátem zachytil příběh dvou odvážných Australanů. Ale nejen to. Posuďte sami.

Pohlednice nás vrátí do března roku 2003, kdy Dave Burgess a Will Saunders, dva odpůrci války v Iráku, „napsali" na jednu z deseti střech Opery jasně červený nápis No War!.



O válce v Iráku se kupříkladu na Wikipedii dočteme, cituji: „Druhá válka v zálivu" označení pro konflikt, který zahájil vpád vojsk skupiny států vedených USA do Iráku v roce 2003 a skončený 15.12.2011." Vybrala jsem jen tuto jednu větu, informace na Wikipedii je samozřejmě mnohem obsáhlejší.

Desítky milionů lidí po celém světě se účastnily demonstrací proti tomu, že Spojené státy zahájily druhou válku v Perském zálivu. 14. února 2003 se konal asi největší protiválečný protest od dob vietnamské války. Manifestace se konaly přibližně v 800 městech světa. Zřejmě nejvíce odpůrců války vyšlo do ulic v Římě. Jejich počet byl odhadován na tři miliony. Více než milion demonstrantů pochodovalo ulicemi Londýna.

V Austrálii se až milion lidí zúčastnil demonstrací, které vyzývaly federální vládu, aby se stáhla z tzv. "Coalition of the Willing" („koalice ochotných").

Bushova vláda spolu se svými „spojenci" prosadila své válečné plány, přestože se i nadále konala obrovská protiválečná shromáždění. Není proto divu, že postupem času přemohl tato celosvětová protiválečné hnutí pocit marnosti.

Jedno malé světýlko ve tmě se objevilo v Sydney v den, kdy padly první bomby na Irák. Toho dne, tedy 18. března 2003 na střechu Opery v Sydney vyšplhali dva aktivisté, aby tam jasně červenou barvou namalovali nápis No War! Tímto gestem, možná na první pohled vypadajícím jako vandalství, vyjádřili názor všech normálních lidí krásné planety Země. Válku ne!



Ačkoliv protiválečný nápis setrval na střeše Opery jen velmi krátkou chvíli, objevil se na mnoha fotografiích, a dokonce i pohlednicích.

Pohlednice s tímto ne právě typickým vyobrazením slavné budovy byly brzy staženy z prodeje. Díky přátelům se jedna dostala ke mně, a tak mám ve své sbírce také tuto, dalo by se říci, malou raritu.



Novinky.cz zveřejnily 16.10.2013, tedy deset let od začátku této války, článek, kde je mimo jiné uvedeno: „S více než čtyřnásobně vyšší bilancí civilních obětí války v Iráku přišli akademici ze Spojených států, Kanady a Iráku. Ve spolupráci s iráckým ministerstvem zdravotnictví spočítali, že si válka vyžádala téměř půl miliónu obětí. Organizace Iraq Body Count se sídlem v Británii dosud uváděla 115 000 mrtvých civilistů od invaze USA do země v březnu 2003." Upřímně, kdo ví, jaký je skutečný počet zbytečně zavražděných lidí, který tento válečný konflikt za sebou zanechal?!

O dalších deset let později, tedy 19.března 2023, byl na ABC Sydney odvysílán rozhovor Sarah Macdonald s Davidem Burgessem.

Rozhlasový pořad doprovází krátký článek, ze kterého cituji: „Do you remember where you were on the morning of March 18, 2003?" Celý rozhovor a článek najdete zde: It's been twenty years since activists painted 'No War' on the Sydney Opera House.

Nevím jak vy, ale já si, bohužel, nepamatuji, kde jsem byla a co jsem dělala to osudné ráno.

„Australian War Memorial reveals new Iraq War gallery will showcase 'NO WAR' Sydney Opera House protest items alongside fighter jet". To je titulek článku, který vyšel na ABC News dne 19. března 2023.

V článku se mimo jiné píše: „While they were painting, Mr Bush was addressing the world, giving Saddam Hussein 48 hours to leave Iraq or face military conflict."

V tu samou chvíli, kdy USA bombardovaly vzdálenou cizí zemi, šplhali protiváleční aktivisté Dave Burgess a Will Saunders na jednu ze střech Opery v Sydney vyzbrojeni kbelíkem s červenou barvou a válečkem na dlouhé tyči, aby vyjádřili přání a touhu milionu lidí „NO WAR!" Při sestupu na ně již čekala policie. Byli obviněni a odsouzeni, a navíc ještě dostali pokutu na úhradu nákladů s odstraněním nápisu z Opery ve výši 151 000 AUD!

Uběhlo tedy dvacet let od zahájení další zbytečné a nesmyslné války a věřte – nevěřte, předměty, se kterými tito dva bojovníci za mír v roce 2003 vyjádřili svůj postoj, se staly exponáty v muzeu!

V The Australian War Memorial's (AWM) otevřeli expozici věnovanou válce v Iráku. A tak se vedle stíhacího letounu F/A-18 Hornet (mimochodem jde o první australský vojenský letoun, který od války ve Vietnamu shodil bombu v dalším konfliktu) ocitly atributy mírového poselství, tedy kbelík s červenou barvou, malířský váleček a barvami postříkané tenisky Dunlop Volley, které měl David obuté při svém protestu, a také jeden ze suvenýrů té doby „sněhová koule".



„Někdy ty nejsilnější příběhy pocházejí z velmi osobních věcí“ řekla Bliss Jensen, vývojová ředitelka AWM. „Víme, že existuje opravdu vysoká touha jít po obsahu a zabývat se společenskými dopady války. Tento příběh protestu pomáhá zhmotnit události, které se odvíjely v roce 2003, a dodnes jsou ve všeobecném povědomí. Tehdejší premiér John Howard poslal Austrálii do války, aby „připravil Irák o jeho zbraně hromadného ničení“. B. Jensen dodala: "Žádné zbraně hromadného ničení ale nikdy nebyly nalezeny.“ Kontroverzní téma, kterému se podle paní Jensen AWM nebude vyhýbat.

David Burgess sice souhlasil s tím, že se jejich „protestní" předměty vystavují. On sám ale, jak říká, v jádru stále zůstává protestujícím.

K tomu, že se předměty, kterými vyjádřili svůj postoj proti válečným hrůzám v muzeu objevily hned vedle vojenského letounu, řekl: „Je zřejmé, že letadla shazující bomby jsou prvním obrazem, který se nám dostal na mysl, a souvisí s naším hněvem, který jsme měli, když jsme ten čin provedli. Ale zároveň to jakousi metaforou ukazuje nepatrnost protestních akcí a veřejné opozice ve srovnání s mocí jednoho z těch hrozných strojů. Myslím si, že je důležité připomínat všechno, co přiměje vládu nebo politika zamyslet se nad tím, co způsobí pouhým škrtnutím pera nebo ledabylou poznámkou či lží."

David Burgess dále vzpomíná na to osudné ráno: „Měli jsme jen pětimetrovou válcovou tyč a stáli jsme nahoře a psali ta slova vzhůru nohama. Právě jsem přemýšlel o hrozícím konfliktu a o počtu lidí, kteří zemřou, a o tom, jak se v důsledku toho globální politika navždy změní k horšímu."

Zatímco dva odvážní zástupci nás, normálních obyvatel planety Země, psali mírové poselství, Bush dával Saddámu Husajnovi 48 hodin na to, aby opustil Irák nebo čelil vojenskému konfliktu.

David Burgess dodal: „Stále se setkávám s lidmi, kteří mi říkají: 'Udělal jsi dobře v ten velmi špatný den', a nemusíš toho litovat. V podstatě se cítím velmi spokojen s tím, co jsme udělali. Jen lituji, že jsme šli do války, což Austrálii nepřineslo dobrou pověst ve světě."

Celý článek najdete zde: Australian War Memorial reveals new Iraq War gallery will showcase 'NO WAR' Sydney Opera House protest items alongside fighter jet

Je dost děsivé, že lidé, kteří chtějí žít na této krásné planetě v míru, jsou umlčováni, zavírání, pokutováni, dehonestováni! Proč zlo neustále vítězí a proč je i dnes slovo MÍR u mocných světa tak neoblíbené? Že by proto, že válka jsou zbraně a zbraně jsou peníze? Smutná realita.

Jak nadčasová jsou slova Jana Masaryka: „Pamatuj si, že dokud budeme generálům platit víc než učitelům, nebude na světě mír."

Naštěstí je na světě stále dost odvážných a čestných lidí. A to je to světýlko. Ta naděje. Ve válkách vždy zbytečně umírají nevinní lidí, jen aby si mocní naplnili ještě více své kapsy. V roce 2003 napadly Spojené státy jednu vzdálenou suverénní zemi. Až po dvaceti letech vychází pravda najevo. Bohužel životy to všem těm zavražděným už nevrátí.

Fotografie, která vznikla v březnu 2003, vypráví příběh dvou odvážných Australanů, kteří se postavili zlu. O tom, co je k tomuto zoufalému činu vedlo a jaké následky to pro ně mělo se můžete dočíst také v rozhovoru s jedním z nich, s Davem Burgessem: No War Opera House Graffiti Action: An Interview with Dave Burgess.

Právě tento rozhovor a články z ABC News a ABC Sydney mi pomohly odkrýt vše, co fotografie Opery s nápisem „No War! ukrývá.



Pánové Burgess a Saunders v ten špatný den v roce 2003 vyjádřili názor nás všech, kdo chceme žít v míru a za to jim patří dík.

Dalajláma řekl: „Naše planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí. Zoufale potřebuje ty, kteří tvoří mír, léčí, obnovují, vyprávějí příběhy a milují vše živé."