Ano, nějak takto se možná ptali přírodovědci v Británii v roce 1798, když jim byly doručeny obrázky jakéhosi prapodivného neznámého tvora, který vypadal jako kdyby jej někdo sestavil z více druhů zvířat. Kachní zobák, srst, široký ocas, …
Nikdo nevěřil, že se jedná o skutečného živočicha a že nejde jen o hloupý vtip. Přírodovědci to považovali za podvod. Nejapný žert. Takto přece žádné zvíře nemůže vypadat!!!
Ale může! Ukázalo se, že v Austrálii skutečně takovýto tvor žije. Jeho jméno je
Platypus.
Foto z knihy Austrálie, autor Marco Moretti
Platypus, česky ptakopysk podivný, je savec, jehož počátek vývoje sahá někam do doby před takovými dobrými 110 milióny lety.
První exemplář byl chycen v řece poblíž Sydney v roce 1797. Vědecky byl popsán až o rok později v Anglii. A už víme, že byl původně považován za falzifikát.
Platypus žije ve východní části australské pevniny a na Tasmánii. Je australským endemitem.
Jeho zjednodušený popis by mohl vypadat nějak takto: zobák podobný kachnímu, ocas bobra, srst jako vydra, plovací blány na končetinách.
Opravdu jedinečné zvíře, že?
Foto z knihy Austrálie, země a život, David Bergamini
Vědecké jméno zní Ornithorhynchus anatinus, což v řečtině doslova znamená „ptačí nos" (ornithorhynchus) a anatinus je výraz pro kachnu.
Tento skutečně výjimečný živočich je velký asi 40 cm (samice) až 55 cm (samec). Průměrná hmotnost je kolem 1 až 2,4 kg.
Tělo a široký plochý ocas má pokrytý hnědou srstí.
Další zvláštností je, že je to savec, který ale klade vejce. Vlastně je jedním z jediných dvou savců, kteří kladou vejce. Tím druhým je Echidna (viz. Jedno naprosto jedinečné zvířátko aneb Echidna vs. Ježek).
Foto z knihy A Souvenir of Australian Wildlife, Steve Parish
Platypus tedy nerodí živá mláďata, ale samice klade obvykle 1 až 3 vejce. Ta jsou velká, resp. malá, asi 15 až 18 mm. Na první pohled se podobají kožovitým zárodkům ještěrů a hadů. Po zhruba deseti dnech se „vylíhnou" malá holá mláďata, která se přichytí na matku. Ta během této doby neopouští noru.
Zvláštní živočich, jakým platypus bezesporu je, má těch jedinečností mnohem více.
Třeba to, že mláďata mají stoličky. Dospělí jedinci ale zuby nemají.
Platypus má i nezvyklé rozestavení kostí v ramenním kostním pletenci, včetně jeho „meziklíční" kosti, která je běžná spíše pro plazy a obojživelníky a kterou u žádného jiného savce nenajdeme.
Další společný znak, který má s plazy, je podobné držení těla. Nohy má po straně těla, nikoliv pod ním.
Všechny čtyři končetiny jsou opatřeny plovacími blánami. Ve vodě se pohybuje neskutečně rychle. Předními končetinami zabírá, zatímco ocas a zadní nohy mu slouží ke kormidlování.
Zkrátka jedna zvláštnost vedle druhé.
Foto z knihy Austrálie, země a život, David Bergamini
Platypus je obojživelný noční živočich, jehož tělesná teplota je asi 32 °C.
Většinu času tráví ve vodě. Žije v malých vodních tocích a řekách. Je výtečný plavec. Když plave, má oči i uši „zavřené". Orientuje se a potravu hledá pomocí elektrického pole.
Pokud není ve vodě, uchyluje se do své krátké, rovné nory, která se téměř vždy nachází u břehu řeky kousek nad hladinou. Velmi často je chráněna spletí kořenů. Pro výchovu mláďat vyhrabe samička daleko větší a komplikovanější noru, často až 20 metrů dlouhou, která je v pravidelných intervalech přehrazena ucpávkou. Na konci tunelu založí hnízdo, v němž jako podklad používá rákosí.
Foto z knihy Austrálie, země a život, David Bergamini
Platypus je masožravec. Živí se hlavně červy a larvami hmyzu, sladkovodními raky, které doluje z říčního dna zobákem, nebo je chytne při plavání.
Jeho zobák je velmi citlivý. Díky němu může lovit potravu, aniž by používal zrak. Je to jeden z mála savců, kteří mají tzv elektrocitlivý smysl. Platypus je schopen najít kořist na základě rozpoznání slabého elektrického pole, které vysílá každý živočich.
Platypus skutečně není na výjimečnosti a zvláštnosti skoupý. Aby jich náhodou nebylo málo, tak doplním další. Samci mají jedovaté ostruhy na zadních nohách. Ostruhy jsou až 1,5 cm dlouhé. U mladých samců jsou kryty rohovinovým obalem, který se v dospělosti odlupuje. U samiček jsou ostruhy malé a v prvním roce života zanikají. Tak lze spolehlivě určit pohlaví a stáří. Samci používají ostruhy v územních bitvách a také v bojích se svými soky. Jed není pro člověka smrtelný, ale způsobuje opravdu nesnesitelnou bolest a otoky, které mohou trvat i po několik měsíců. Pro psy a menší domácí zvířata ale tento jed může být smrtelný.
Foto z knihy First Field Guide to australian Mammals, Steve Parish
Nějakým zázrakem se mi podařilo zahlédnout tohoto záhadného tvora ve volné přírodě jen jednou jedinkrát, a to v Blue Mountains poblíž Jenolan Cave (viz. Písmeno J jako jeskyně).
Vzhledem k rychlosti, s jakou se ve vodě pohybuje, jsem jej vůbec nemohla ulovit. Samozřejmě ulovit fotoaparátem. Důkazem jsou fotografie. Ten flek, tak to je naše milé zvířátko zvané platypus. Doslova se míhal před očima. Už byl pod vodou a už zase na hladině. Cvakání fotoaparátu bylo vlastně zbytečné.
Ve volné přírodě se platypus dožívá až 16 let. Je známo, že nejstarší pozorovaný jedinec žil o rok déle.
Jeho chov v zajetí je velmi problematický. Hledala jsem, a jak to vypadá, tak evropské zoo jej nechovají. Najdeme jej asi jen v několika australských zoologických zahradách. Důvodem jsou zejména problémy se zajištěním vhodné kvality vody a nedostupností přirozené potravy mimo australský kontinent. Jedinci odchycení pro potřeby vědeckého pozorování jsou urychleně vracení zpět do přírody.
Kdo sledoval Olympijské hry v roce 2000, ví, že jedním z maskotů byl také právě platypus, který se jmenoval Syd (viz. Olympijské hry, Sydney, rok 2000).
Vědci bádají, zkoumají, ale platypus si udržuje svou auru neznámého a velmi tajemného tvora vlastně dodnes.
Výzkum v roce 2020 prokázal, že platypus má schopnost biofluorescence. Takže k přídomkům záhadný, tajemný, výjimečný, prapodivný apod. si můžeme ještě přidat světélkující.
Tento objev vědci ověřovali tím, že si na tohoto zvláštního živočicha doslova posvítili, samozřejmě ultrafialovou lampou. A jeho kožich svítil. O tomto objevu přinesl informace i Český rozhlas 2 v pořadu Meteor na konci ledna roku 2021.
Je to tak. Až po více než 220 letech od jeho objevení se přišlo na tuto jeho další schopnost!
Vzhledem k rychlosti, s jakou se ve vodě pohybuje, jsem jej vůbec nemohla ulovit. Samozřejmě ulovit fotoaparátem. Důkazem jsou fotografie. Ten flek, tak to je naše milé zvířátko zvané platypus. Doslova se míhal před očima. Už byl pod vodou a už zase na hladině. Cvakání fotoaparátu bylo vlastně zbytečné.
Ve volné přírodě se platypus dožívá až 16 let. Je známo, že nejstarší pozorovaný jedinec žil o rok déle.
Jeho chov v zajetí je velmi problematický. Hledala jsem, a jak to vypadá, tak evropské zoo jej nechovají. Najdeme jej asi jen v několika australských zoologických zahradách. Důvodem jsou zejména problémy se zajištěním vhodné kvality vody a nedostupností přirozené potravy mimo australský kontinent. Jedinci odchycení pro potřeby vědeckého pozorování jsou urychleně vracení zpět do přírody.
Kdo sledoval Olympijské hry v roce 2000, ví, že jedním z maskotů byl také právě platypus, který se jmenoval Syd (viz. Olympijské hry, Sydney, rok 2000).
Vědci bádají, zkoumají, ale platypus si udržuje svou auru neznámého a velmi tajemného tvora vlastně dodnes.
Výzkum v roce 2020 prokázal, že platypus má schopnost biofluorescence. Takže k přídomkům záhadný, tajemný, výjimečný, prapodivný apod. si můžeme ještě přidat světélkující.
Tento objev vědci ověřovali tím, že si na tohoto zvláštního živočicha doslova posvítili, samozřejmě ultrafialovou lampou. A jeho kožich svítil. O tomto objevu přinesl informace i Český rozhlas 2 v pořadu Meteor na konci ledna roku 2021.
Je to tak. Až po více než 220 letech od jeho objevení se přišlo na tuto jeho další schopnost!
Vida! Člověk si myslí, že už všechno ví, že všechno objevil a vynalezl. To je ale jen důkaz lidské pošetilosti.
Vždyť stále záhadný Platypus je toho zářným příkladem. A to je dobře. Příroda má mít svá tajemství.
Vždyť stále záhadný Platypus je toho zářným příkladem. A to je dobře. Příroda má mít svá tajemství.
Komentáře
Okomentovat