Napříč Austrálií 2. – Australskou cestou necestou tentokrát autem

Vzhůru za krásami Austrálie autíčkem, a to osobním nebo ještě lépe tím obytným.

To musí být panečku parádní cestování, jet si autem, takovým domečkem na kolech a moci zastavit tam, kde se vám to líbí a smí se tam kempovat. Užít si krásy přírody a zase popojet na další neméně zajímavé a hezké místo. 

Jak vidno, někteří Australané dávají přednost ne zrovna nejmodernějšímu modelu obytného autíčka. A vlastně proč ne?

 

 

Naštěstí i v dnešní přemodernizované době má také toto auto své věrné fanoušky. Jo, tradice je tradice. No není kouzelné?!

   

 

Kdo auto nevlastní, mám na mysli zejména cestovatele ze zámoří, bez problému si jej může půjčit. Je libo auto osobní nebo obytné? Stačí se rozhodnout, vybrat to správné vozidlo a potom už vesele vzhůru na cesty! Jen si ale nezapomeňte přibalit mezinárodní řidičský průkaz!

  

Tyto reklamy jsem objevila ve starším časopise a je tedy docela možné, že již nejsou aktuální. I když jde o ilustrační foto, rozhodně to neznamená, že by dnes v Austrálii půjčovny obytných i klasických osobních automobilů neexistovaly. Je jich dostatek, stačí zapátrat na internetu.

 

 

Pokud se rozhodnete pro cestování osobním nebo v ideálním případě obytným autíčkem, a vydáte se do australského vnitrozemí, vždy se ujistěte, že máte dostatek pohonných hmot. Vzdálenosti mezi jednotlivými čerpacími stanicemi jsou dosti značné. Hustota osídlení je zde minimální a nedostatek benzínu nebo nafty a samozřejmě také vody se díky tomu může stát velkým problémem!

Pro představu přikládám tabulku se vzdálenostmi mezi některými městy Austrálie:

  

 

Vzhledem k takovýmto štrekám je silniční síť Austrálie vlastně dost pozoruhodná.

Většinu nejvytíženějších tahů tvoří víceproudé úseky a dále převážně dvouproudé dálnice.

   

 

Samozřejmě čím více se vzdalujete městům a tím pádem civilizaci, tím se mění také silnice. V odlehlých venkovských oblastech se často asfaltové silnice promění v nezpevněné prašné cesty. 

  

 

Pokud se rozhodnete cestovat skutečně napříč Austrálií, tedy i do velmi odlehlých končin, je dobré si trasu dopředu důkladně naplánovat, zajistit si aktuální mapy a dostatečně se zásobit, a to jak potravinami a vodou tak pohonnými hmotami.  

Při kempování rozhodně respektujte nařízení týkající se ochrany přírody. Ohled berte jak na samotnou přírodu, tak i na svou peněženku.

To se týká samozřejmě i dodržování pravidel silničního provozu. Myslím, že se penízky dají utratit mnohem smysluplněji než za pokuty, které jsou dost vysoké.   

 

Zejména při noční jízdě dávejte pozor na klokany. Bohužel se chovají jako „sebevrazi“. Světlo reflektorů aut na ně působí téměř jako povel, na jehož základě skočí přímo před jedoucí auto.

Častými chodci po cestách jsou samozřejmě i jiní australští živočichové, koaly či wombaty nevyjímaje. A není to vůbec veselý pohled, když během jízdy vidíte u okraje silnice mrtvého klokana nebo wombata. 😪 

   

 

Další fotografie ukazuje, že nejen čtyři, ale také dvě kola, tentokrát ovšem motorizovaná, jsou oblíbeným dopravním prostředkem. Mnoho nadšenců se vydává napříč Austrálii právě vozidlem jednostopým. Zkrátka uhánějí australskou krajinou na motorce.  

   

 

Jsou odvážlivci, kteří se na putování ať už světem nebo Austrálií vydávají pěšky, na kole či koloběžce (viz Napříč Austrálií 1. – Po svých nebo na kole?).

Cestám za poznáním jedinečné Austrálie rozhodně neubere nic z krásy, dobrodružnosti či romantiky ani volba mnohem tradičnějšího dopravního prostředku, jakým je právě automobil či motorka.  

 

  

 

Abych nezapomněla!

Myslím sice, že je to zbytečné, ale připomenu, že v Austrálii se jezdí vlevo.  

Na úvodní fotografii je silnice, která se táhne krajinou nedaleko Broken Hill.