Velryby
Tito neobyčejní mořští
savci patří mezi největší živočichy obývající planetu Zemi.
Světový den velryb se koná třetí únorovou
neděli a byl zaveden v roce 1980 na Maui (Havaj) při
příležitosti každoroční migrace keporkaků.
A nebyla by to Austrálie, aby to neměla zase
trošku jinak. Tady je časem migrace velryb období mezi květnem a říjnem (někdy
až do listopadu).
V Austrálii patří mezi nejlepší a nejznámější
místa, kde můžeme zažít setkání
s těmito jedinečnými mořskými tvory, Hervey Bay.
Zdejší klidné a chráněné vody totiž poskytují velrybím
maminkám dokonalé podmínky pro to, aby své „drobečky“ připravily na náročnou
cestu do divokých a studených jižních vod.
Stačí si vybrat jednu z mnoha atraktivních plaveb, které zde nabízejí a výprava za výjimečným setkáním a zážitkem může začít.😎
Plavbu za velrybami, tedy tzv. Whale Watching“ jsem si zatím nedopřála.
Měla jsem ale neuvěřitelně štěstí a naprostou náhodou jsem velryby „potkala“ v Sydney
poblíž Coogee beach.
To bylo tak:
Jedno ráno mně jen tak napadlo, že když mám volno a je ideální počasí, proč si nedat ranní kafíčko na Coogee beach s výhledem na vycházející sluníčko a oceán. Vždyť ranní pláž má tak nádhernou atmosféru!
Najednou
mě, ani nevím proč, napadlo, vydat se na blízké skály. Tam jsem si našla krásné
místo, sedla jsem si a opět si užívala jedinečnost přítomného okamžiku. Občas
jsem se vrátila do reality a cvakla fotku. Asi už stou nebo tisící?! Kdo by je
ještě počítal.
Za
chvíli jsem si všimla, že je kolem nějaké větší hemžení lidí, než jaké tady na
skalách v tuto ranní dobu bývá obvyklé.
„Co všichni sledují? Hm, co to jen tam v dáli je??? Loďka? Ale ta by se snad nepotápěla a zase nevynořovala! Ale ne! To je sen. Velryby!!!!!“
Neskutečná
nádhera. Vůbec by mě nenapadlo, že v tuto dobu bych je tady ještě mohla
vidět. Začátkem listopadu už většinou bývají někde mnohem dál na jih od Sydney.
Byla jsem tak překvapená a zaskočená, že jsem
ani moc nefotila. Ty vodní darebnice stejně vždy jen vykoukly, vystrčily
"ploutvičku" a zas šup do hlubin oceánu.
Pár nedokonalých snímků jsem pořídila. Jenže když i takový mořský obr, jakým velryba je, plave ne až tak blízko pobřeží, tak na fotce vypadá jako tmavá tečka v modrém oceánu.
Fotky–nefotky, zážitek to ale je nezapomenutelný a nepopsatelný.
Podobné štěstí jsem měla ještě jednou na témže místě. O dva dny později
jsem šla udělat svůj tradiční okruh.
Kochala jsem se tou krásou kolem a občas i udělala nějakou další fotku „do sbírky“. Najednou se z banksie, která zdobí skály nad oceánem ozval můj oblíbenec, modrý ptáček Fairy-Wren (o něm více Maličký pohádkový ptáček, to je fairy-wren). Jako by na mně volal, ať jdu blíž k okraji skal, že tam bude velké, ale skutečně velké, překvapení.😉
Naštěstí
jsem poslechla. A nelitovala jsem.
Ve chvíli, kdy jsem sestoupila na skály tak pode mnou těsně u skalnatého
pobřeží proplouvala velrybí maminka se svým potomkem. Byla jsem v takovém šoku a nadšení, že
jsem si to nečekané setkání „jen“ užívala. Jen tak, jako by na pozdrav vydala
velrybí maminka i ten typický a zvláštně tajemný zvuk. Asi ať mám zážitek ze
setkání naprosto dokonalý.
No řekněte, co si přát více?!😊
Přidám pár informací k velrybímu „hemžení“
v sydneyských vodách, tedy kdy je možno na velryby narazit na pobřeží Sydney:
- Květen
až červen: to je začátek sezony, kdy velryby začínají svou migraci na sever.
- Červenec
až srpen: to je vrchol sezony s největším počtem velryb. Obzvláště aktivní
jsou v této době keporkakové. Samci se snaží předvést svou dominanci.
Takže o „plácání“ ploutvemi a ocasem není nouze.
- Srpen
až říjen: to je čas, kdy velryby začínají migrovat zpět na jih. Právě
v tuto dobru jsou velryby velmi zvědavé a často se přiblíží k lodi,
aby si prohlídly ty, co připluli pozorovat je.
Právě srpen až říjen je
doba, kdy na jih plují matky se svými „mrňousky“. A jak jsem se sama
přesvědčila, někdy se poštěstí potkat v Sydney velryby ještě i
v listopadu.
Je úžasné, jakou moc tito mořští
velikáni nad námi, suchozemci, mají. Všimla jsem si, že se všichni, kdo
v tu chvíli byli na pobřeží, krásně usmívali. Řekla bych, že byli stejně
jako já uchváceni těmi neuvěřitelnými tvory.
Musím přiznat, že to nečekané
setkání s velrybami byl zážitek, který hned tak něco nepřekoná.
Ještě teď, když o tom píšu,
se mi tají dech a vybavuje se mi kouzlo okamžiku a ten zvláštní pocit dojetí a
štěstí.
Na závěr jedno amatérské
video, kterým se chci pokusit alespoň malinko navodit tu zvláštní a
neopakovatelnou a zřejmě také nesdělitelnou atmosféru.
Komentáře
Okomentovat