Svátek všech muzikantů a milovníků hudby je tu! Každý rok 21. června slavíme Světový den hudby. S trochou nadsázky by se dalo říct, že v tento den zní písně snad z každého rohu a lidé vytahují kytary, housle nebo flétny. Co ale tentokrát zkusit něco úplně jiného! Představte si hudební nástroj, který nevyrábí člověk. Nástroj, na který můžete hrát hodinu bez jediného nadechnutí. Právě takové je
didgeridoo.
Tento asi nejstarší dechový nástroj světa pochází od australských domorodců. Ti mu říkají yidaki nebo mago. Slovo „didgeridoo“ vymysleli až evropští objevitelé, protože jim ten zvuk zněl jako: „didžery-důůů“.
Když za člověka udělá práci hmyz
Tradiční didgeridoo nevzniká
v továrně. Jeho hlavním výrobcem je totiž hladový termit 😱. Tito malí tvorové
vyžerou vnitřek živého eukalyptového stromu.
Potom už domorodý hudebník chodí po lese, klepe na kmeny a když uslyší ten správný dutý zvuk, má vyhráno. Vybraný kmen očistí a zbaví kůry. Na jeden jeho konec přidá včelí vosk, aby náustek netlačil do rtů. A hudební nástroj s hlubokým a zemitým zvukem je na světě! Každý kus je naprostý originál.
Termiti a Mléčná
dráha
Lidé hrají na didgeridoo už déle
než 1 500 let. Váže se k němu krásná legenda z takzvané Doby snění.
Mladý lovec chtěl rozdělat
oheň a našel dutou větev. Chystal se ji hodit do plamenů, když si všiml, že
uvnitř žijí termiti. Protože byl dobrák a nechtěl jim ublížit, přiložil rty k
otvoru a ze všech sil foukl.
Z větve se ozvalo mocné
zadunění a tisíce termitů vyletělo ven. Dolétli až na noční oblohu, kde vytvořili
Mléčnou dráhu.
Za vznik hudebního nástroje i naší galaxie tak může jedno velké fouknutí.
Nekonečný dech
a zázračný lék
Hra na didgeridoo vyžaduje
speciální trik zvaný cirkulační dýchání.
Hráč fouká pusou ven a současně se bleskově nadechuje nosem. Díky tomu tón
nikdy neskončí a muzikant může „bzučet“ klidně celou věčnost. Jsem pouhý posluchač
hry na didgeridoo, proto jen tento krátký laický popis.
Nyní by měli zpozornět
hlavně ti, kteří mají problém s chrápáním. Je tady jedna důležitá informace! Hra
na tento nástroj je prý i zázračným lékem.
Pokud tedy váš partner v
noci chrápe tak silně, že vibrují i hrnky v kuchyňské lince, nezoufejte.
Nemusíte hned podávat žádost o rozvod nebo se stěhovat. Řešení problému má
jméno didgeridoo!
Vůbec jsem to netušila, ale
objevila jsem informaci o studii, která vyšla v prestižním časopise British
Medical Journal v roce 2006. Lékaři zjistili, že hraní na didgeridoo mírní
chrápání, a dokonce i spánkovou apnoi (což není žádná legrace, protože při této
nemoci se člověku ve spánku na chvíli zastaví dech). Ukázalo se, že pravidelné
hraní na didgeridoo funguje jako posilovna pro vnitřní svaly krku a jazyka.
Svaly díky tomu zpevní a v noci jednoduše přestanou vibrovat.
Tento tradiční australský hudební nástroj je vlastně tajným lékem proti chrápání. A nejen to! Hluboké tóny didgeridoo uklidňují tělo a snižují stres lépe než léky či drahé meditační kurzy.
Filmová hvězda
z divočiny: Krokodýl Dundee
Didgeridoo
patří mezi typické symboly Austrálie. Kdo viděl film Crocodile
Dundee (více Paul Hogan je Krokodýl Dundee už 40.let!!!), jistě si vybaví tajemně podmanivou hudbu, která film
doprovází.
Skladatel Peter Best
tehdy dostal za úkol složit hudbu, která divákům okamžitě přiblíží rudý
australský prach a nádhernou divokou přírodu. A co funguje lépe než zvuk
didgeridoo? Skladatel geniálně spojil moderní filmový orchestr s domorodým
hudebním nástrojem. Kdykoliv se na plátně objevila divoká australská příroda
nebo napínavá scéna, v pozadí začalo vibrovat didgeridoo. Diváci v kinech možná
ani netušili, že vlastně poslouchají hru na větev vyžranou od termitů.
Díky tomuto filmu se didgeridoo stalo celosvětovým hitem. Lidé po celém světě najednou chtěli slyšet ten podmanivý, bzučivý a tajemný tón.
V Sydney na
Circular Quay můžete často vidět a slyšet různé pouliční umělce. Nechybí ani ti
domorodí. A tak ať jdete od vlaku, autobusu nebo od Opery, už z dálky vás vítá ten
až magický zvuk prastarého hudebního nástroje.
V Sydney setkání se zvukem didgeridoo není žádným překvapením. Tady je doma.
Pokud se ale procházíte po Karlově mostě, tak to zas tak obvyklé není. Tady může zvuk australské buše ve spojení s výhledem na Pražský Hrad trošku zaskočit. Na Karlově mostě zvuk pradávného hudebního nástroje možná ale působí o to tajemněji.
Vlastně
by to ale zas tak překvapit nemuselo. Vždyť v České republice je
didgeridoo docela oblíbeným hudebním nástrojem.
Není nutné ani jezdit do Austrálie, abyste slyšeli světovou hru na didgeridoo. Máme totiž vlastního krále tohoto nástroje: tím je Ondřej Smeykal.
Český král
didgeridoo
Ondřej
začínal v devadesátých letech jako samouk. Později studoval přímo v Austrálii a
dnes je považován za jednoho z nejlepších neaboriginských hráčů na
didgeridoo na světě! Dokáže z nástroje
vyloudit i zvuky, které připomínají moderní elektroniku nebo techno. Spojil se
dokonce s českými skláři a nechal si vyrobit unikátní didgeridoo z křišťálového
skla!
Jeho husarským kouskem byla
účast v mega-projektu Vivaldiano, za kterým stál hudebník Michal
Dvořák a houslový virtuos Jaroslav Svěcený.
Spojení klasické barokní hudby Antonia Vivaldiho a pravěkého australského nástroje znělo zpočátku jako bláznivý nápad. Výsledek byl ale naprosto strhující. Sama jsem naživo neviděla, ale mám CD, a to je vážně něco!👍
Ondřej Smeykal už vychoval asi
docela dost svých vlastně „konkurentů“. Hru na didgeridoo si více
než osvojil. Dokonce už vytvořil svůj vlastní hudební styl a dnes není jen
hráčem, ale je i autorem vlastních skladeb. Koncertuje a vyučuje hře na
didgeridoo po celém světě. Jako významný host různých didgeridoo festivalů je
zván i do kolébky tohoto nástroje, do Austrálie.
Mezi domorodými hráči má přátele, které přivedl i do Prahy. Hudebníci
z Ahmenské země byli před lety také hosty Aussie and Kiwi film festu.
Dodnes, když jedu kolem kina Pilotů, vybaví se mi, jak jsme šli z posezení v dnes už neexistující restauraci Tramtárie do kina, kde se konala beseda a projekce filmu „Westwind: Djalu´s Legacy“. Bylo to zajímavé setkání, na které moc ráda vzpomínám (viz Setkání s australskou domorodou kulturou).
Abych byla upřímná, já sama
na didgeridoo hrát neumím. Ale neskutečně ráda ten hluboký a divoký zvuk
poslouchám! Je vážně uklidňující.
Na internetu jsem objevila
super návod, jak si tenhle nástroj laicky vyrobit doma na koleni. Je to ale
moje zcela neověřená informace. Takže pozor – za nepovedené kutilské pokusy a
případně zatuhlý vosk na koberci vážně neručím 😏!
Zkuste to
doma: Didgeridoo z hobbymarketu za pár korun
Pokud máte odvahu, vyrobte
si funkční nástroj doma za pouhých 15 minut, cituji:
„Potřebovat
budete: plastovou PVC trubku (průměr 40 mm, délka zhruba 130 cm –
tato délka ladí do pěkného tónu D), kousek
pravého včelího vosku, smirkový papír
a horkou vodu.
Postup výroby: Smirkovým papírem obruste oba konce trubky, aby nebyly
ostré. Ponořte včelí vosk do teplé vody, dokud nezměkne jako plastelína. Vymodelujte
z vosku váleček a omotejte ho kolem jednoho konce trubky. Vosk přitlačte k
plastu a vytvořte kulatý otvor na rty (asi 30 mm). Nechte vosk zatuhnout a máte
hotovo!“
Nástroj tedy máte vyrobený.
No jo, ale jak na něj hrát? 😒Nejlepší
cestou k zvládnutí hry je, podle mě, navštívit některý z workshopů. Pokud
chcete začít jako samouk, tak jsem právě pro vás našla tyto instrukce, opět cituji:
„Pokud už držíte v ruce plastovou trubku nebo dřevěný kmen, zapomeňte na
běžné foukání jako do flétny. Tady na to musíte jít jinak. Povolte rty a
foukněte tak, aby divoce vibrovaly o sebe. Představte si zvuk startujícího
traktoru nebo když jste jako malí dělali „brm-brm“ s autíčkem. Přiložte ústa k
náustku. Rty musí těsnit po celém obvodu, aby vzduch neutíkal okolo.
Nenafukujte tváře jako křeček. Snažte se mít svaly v obličeji pevné a
vytlačujte vzduch hlavně z břicha a bránice. Jakmile chytíte ten správný dunivý
tón, zkuste do trubky zakřičet nebo napodobit štěkot psa. Právě tak vznikají ty
nejlepší efekty!“
Ať už potkáte hráče na didgeridoo v Sydney u Opery, v Praze na Karlově mostě nebo uvidíte film Crocodile Dundee, budete vědět, že ten dunivý zvuk umí vyloudit prastarý hudební nástroj, který je původně vlastně výsledkem skvělé spolupráce lidí a termitů.
Našla jsem slovní hříčku či vtip:
„Potkal jsem chlapíka s didgeridoo, který na něj hrál písničku Dancing Queen. Hned jsem si říkal: Hmm, to je jasný Abba-riginal!“ (vtipná parafráze na slovo Aboriginal, což znamená domorodec).
Ať už dnes vezmete do ruky
kytaru, australské didgeridoo (či jen jeho náhradu v podobě plastové trubky)
nebo si pustíte oblíbenou hudbu, hlavně si ten den užijte. Protože hudba má
přinášet radost a pohodu.
Krásný Světový den hudby všem!
Komentáře
Okomentovat