Když se řekne jméno Matthew Flinders, většina lidí znalých
australské historie ví, že šlo o slavného mořeplavce, který jako první
kompletně obeplul Austrálii a dal jí její dnešní jméno. Věděli jste ale, že
nebyl sám? Samozřejmě, plul se svou posádkou, ale… Věrně po boku mu stál ještě
jeden parťák, a ten stal opravdovou legendou. 🐈⬛
Kdo hlídá
knihovnu v Sydney? Příběh největšího kočičího mořeplavce historie! 🏛️🐈⬛
Pokud půjdete kolem Státní knihovny Nového Jižního Walesu (State Library of NSW) v Sydney, zaměřte svůj zrak na jeden z okenních parapetů budovy Mitchell Library. Najdete tam malou bronzovou sochu, kterou vytvořil sochař John Cornwell. Jde o kocoura jménem Trim. Sedí hned za velkou sochou svého slavného páníčka.
Trim byl
černý kocour
s bílými tlapkami, bradou a hvězdou na hrudi. Narodil se v roce 1799 na
lodi HMS Reliance během plavby z Afriky do Austrálie. Už jako malé kotě ukázal,
že má tuhý kořínek. Spadl totiž do rozbouřeného oceánu. Nevzdal se, doplaval
zpět k lodi a vyšplhal po laně na palubu. Tím si okamžitě získal srdce celé
posádky.
Trim v letech 1801 až 1803
doprovázel Flinderse na lodi Investigator při historicky prvním kompletním
obeplutí australského kontinentu. Přežil s ním i ztroskotání lodi ve Velkém
bariérovém útesu.
Když pak Flinderse v roce
1804 zajali Francouzi na ostrově Mauricius, Trim šel věrně do zajetí s ním.
Jednoho dne však kocourek záhadně zmizel. Zdrcený Flinders věřil, že ho chytil
a snědl někdo hladový. V zajetí o něm napsal dojemnou oslavnou řeč, která
dodnes zdobí jeho plaketu v Sydney:
„Na památku Trima.
Nejlepšího a nejvýznamnějšího zástupce svého rodu, nejoddanějšího z přátel,
nejvěrnějšího ze služebníků a nejlepšího ze stvoření...“
Další Trimovu sochu byste
našli v Port Lincolnu v Jižní Austrálii, kde kocourek věrně sedí u
Flindersových nohou.
Trimův odkaz:
Kočka jako záchrana před samotou ❤️
Příběh Trima a kapitána
Flinderse dokonale ilustruje to, co moderní psychologie popisuje jako hluboké
terapeutické pouto. V extrémních podmínkách na moři, a zejména během let v
zajetí na Mauriciu, to byl právě Trim, kdo držel Flinderse nad vodou. Výzkumy
potvrzují, že přítomnost kočky v těžkých životních situacích stimuluje v
lidském mozku produkci oxytocinu (hormonu lásky a důvěry) a serotoninu. Starost
o zvíře dává dnům řád, což je prokazatelný lék proti těžkým depresím a pocitům
izolace.
Trim jako
literární hvězda 📚✨
Tento kočičí hrdina logicky
neunikl ani spisovatelům. Pokud máte doma malé čtenáře nebo si chcete obohatit
knihovničku, Trim se objevil hned v několika nádherných knihách:
A Cat Called
Trim (Corinne
Fenton) – Oblíbená dětská ilustrovaná kniha vyprávěná přímo z
pohledu kocoura.
Trim the Cat (Ursula Dubosarská) –
Krásná kniha pro děti vydaná ve spolupráci s australským Národním muzeem.
The Cat and
the Captain: Trim the Cat & Matthew Flinders (Ruth Taylor) –
Dobrodružný příběh o plavbě, ztroskotání i následném vězení na ostrově
Mauricius.
Z lodních palub do kabiny náklaďáku 🚛🐱
Když už jsem u těch knih a
Austrálie, nesmím vynechat dalšího kočičího cestovatele. Tentokrát sice
fiktivního, ale velmi oblíbeného. V dětské obrázkové knížce The Truck Cat (od
Deborah Frenkel s ilustracemi Dannyho Snella) potkáme kocourka
jménem Tinka.
Ten nežije na žádné lodi či
okenním parapetu, ale se svým páníčkem křižuje Austrálii v kabině obřího
náklaďáku. Kniha citlivě zpracovává téma domova a hledání vlastního místa ve
světě. Stala se v Austrálii tak populární, že byla vybrána jako celonárodní
čtenářský projekt (National Simultaneous Storytime).
Australská
stopa u asi nejslavnějšího kocoura současnosti 🐈
📖
🎬
Možná znáte příběh zrzavého
kocoura, který zachránil život londýnskému bezdomovci a pouličnímu muzikantovi.
Kniha Kocour Bob: Příběh o přátelství a
naději (A Street Cat Named Bob) od Jamese Bowena se stala celosvětovým bestsellerem a dočkala se i
skvělého filmového zpracování.
Věděli jste ale, že i tento
příběh má australskou linku? James Bowen je sice Brit, ale od dětství vyrůstal
v Austrálii, kam se přestěhoval se svou matkou. Teprve jako teenager se vrátil
zpět do Londýna, kde se jeho osud proťal se zrzavým kocourkem Bobem.
Zodpovědnost za živého tvora Jamesovi nakonec pomohla porazit těžkou drogovou
závislost.
Kočičí terapie
v praxi 🧘♀️🐈
Jamesův příběh není náhoda.
Kočky mají neuvěřitelný dar fungovat jako emoční zrcadlo – jsou extrémně
citlivé na lidskou náladu a přicházejí nabídnout útěchu přesně ve chvíli, kdy
se člověk cítí psychicky na dně. To, že vás kočka nesoudí za vaši minulost ani
chyby a přijímá vás takové, jací jste, má pro lidskou psychickou kondici
obrovský léčivý význam.
Bílé kočičky z
Harbour Bridge a šampioni z Queenslandu 🩺🏆
Australská kočičí historie
je zkrátka pestrá. V 50. a 60. letech 20. století žily v jižním pylonu slavného
sydneyského Harbour Bridge světoznámé bílé kočky
(nejznámější byli kocouři Pindi a Blinky). Tehdejší provozovatelka vyhlídky pro
ně v pylonu vybudovala miniaturní hřiště s kolotočem a psaly o nich noviny po
celém světě (více Bílé kočičky na slavném mostě).
Proč se lidé
na mostě mačkali? Kvůli felinoterapii! 🐾🐈
Výhled na Sydney z pylonu
mostu byl (a je) sice krásný, ale byli to právě bílí chlupáči, kdo z
návštěvníků odplavoval stres. Vědci dnes vědí, že pouhé hlazení kočky dokáže
během několika minut prokazatelně snížit hladinu stresového hormonu kortizolu a
stabilizovat krevní tlak. Navíc, když kočka spokojeně přede, vibruje ve
frekvenci mezi 20 a 140 Hz. Tyto vibrace mají podle lékařských studií
terapeutický vliv na lidské tělo – uvolňují svalové napětí, a dokonce podporují
regeneraci tkání a hojení kostí. Není divu, že návštěvníci z mostu odcházeli
doslova zdravější! Ostatně toto vše ví každý, kdo má nebo měl kočičího parťáka.
🐈 🐈⬛ A
nepotřebuje k tomu vědecké studie. 😉
Nesmím zapomenout na Charlieho Spinkse –
legendárního stříbrného barmského kocoura, který ve 20. a 30. letech ovládl
australské výstavy natolik, že po něm v Queenslandu pojmenovali putovní pohár.
Mimochodem, věděli jste, že Austrálie má i své vlastní oficiální kočičí plemeno?
Jmenuje se Australian Mist a bylo vyšlechtěno v roce 1977. Tyto kočky jsou
známé svou neuvěřitelně přátelskou a klidnou povahou.
Moje vlastní
kočičí parta 🐾🏡
Když píšu tyto řádky o
slavných australských kočkách, vzpomínám na své kočičí kamarády. Měli jsme doma
krásného, zrzavého a hrozně chytrého kocourka Lumpíka. Byl neuvěřitelně hravý a
milý! Miláček celé rodiny. Představte si, že jej někdo jako malé koťátko
vyhodil a on si nás našel.
A pak se stalo něco, co
znají asi jen pejskaři a „kočkaři“. Zamilovali si nás sousedovi kočičáci –
Fredy a Merynka. Byla to super kočičí dvojka. Fredík se na sklonku svého života
jednoho dne rozhodl a rovnou se k nám nastěhoval! Kočky mají úžasný dar –
dokážou si samy vybrat, kde je jim nejlépe. Přitom doma se měl krásně, ale asi
pro něj bylo to nejlepší útočiště u nás. Když se podíval tím svým hlubokým
pohledem, bylo to až magické. Úplně jsem v něm viděla našeho milovaného
Lumpíka...
A teď se na scéně objevily nové
kočičí sousedky – malé slečny Betynka a Julinka. Věřte nebo ne, ale povahou
jsou to kopie Fredyho a Merynky.
Často se říká, že kočky a
psi jsou odvěcí rivalové. U nás doma to ale nikdy neplatilo. Naopak se
potvrdilo, že se bezstarostné soužití pejsků a kočiček vůbec nevylučuje. Měli
jsme totiž slovenského čuvače a ten naše kočičky naprosto miloval. Bral je jako
součást své smečky a věrně je chránil.
Kočka v domě =
zdravější rodina 🏠❤️
Právě tyto magické pohledy a
chvíle pohody, které jsme s Fredíčkem, Merynkou nebo Lumpíkem zažívali (a nyní to
máme s těmi malými chlupatými uličnicemi), jsou tou nejlepší investicí do našeho
zdraví. Statistické studie ukazují, že lidé, kteří sdílejí domov s kočkou, mají
až o 30 % nižší riziko infarktu a jiných srdečních chorob. A pokud máte doma
děti, mám pro vás skvělou zprávu – dětství strávené v přítomnosti kočky
prokazatelně posiluje imunitní systém a snižuje riziko vzniku alergií nebo
astmatu v dospělosti.
Jak kdysi trefně poznamenal
slavný spisovatel Ernest Hemingway: „Kočka vykazuje absolutní citovou
upřímnost. Lidské bytosti mohou z nejrůznějších důvodů své city skrývat, ale
kočka nikoli.“
Možná právě proto jsou tato
stvoření tak dokonalými terapeuty. Nepotřebují slova, aby nám porozuměla, a
jejich přítomnost promění každé obydlí v bezpečný přístav. Pokud tedy letos
slavíte Mezinárodní den koček, nezapomeňte svému chlupatému parťákovi poděkovat
za všechno, co pro vás dělá.
Albert Schweitzer (francouzský teolog, filozof, muzikolog, varhanní virtuos a lékař) řekl: „Existují dva způsoby, jak uniknout před bídou života: hudba a kočky.“
Máte doma také takovou
harmonickou zvířecí partu, kde pes s kočkou spí v jednom pelíšku 🐕🐈⬛,
nebo u vás vládne jen jedna zvířecí strana? Klidně
mi to napište do komentářů! 😉
Komentáře
Okomentovat