Austrálie je, dalo by se říci, zemí národních parků. Vždyť co do množství území chráněného jako národní park zaujímá Austrálie druhou příčku, hned za Kanadou.
Národní parky tvoří asi 3% plochy Austrálie, což představuje přibližně 350 000 km² . To odpovídá rozloze Spojeného království, Nizozemska a Estonska dohromady.
Národní park Munga-Thirri–Simpson Desert má rozlohu 36 000 km² a najdeme jej v Jižní Austrálii. V současnosti je tím největším národním parkem Austrálie. Nejproslulejším je asi Kakadu National Park a svou rozlohou 20 000 km² se řadí mezi ty největší.
Jen v New South Wales bude možná až 250 národních parků! To už je hezký počet, jen co je pravda?! Hlavní město tohoto australského státu, Sydney, je domovem národního parku vskutku královského.
Royal National Park je jak nejstarším australským národním parkem, tak druhým nejstarším národním parkem na světě.
Byl založen 26. dubna 1879 Sirem Johnem Robertsonem, premiérem Nového Jižního Walesu pod názvem The National Park. V roce 1955 byl při příležitosti návštěvy Královny Elizabeth II. přejmenován na Royal National Park.
Royal National Park, to je 154 km². naprosto úchvatné přírody. Mám ještě vůbec něco dodávat?
Park leží na divokém pobřeží Tasmanova moře. Nabízí ideální podmínky pro surfování, koupáni, potápění a turistiku. Podél pobřeží se klikatí 32 km dlouhá trasa. Není ovšem v parku jedinou. Těch možná „nej" tras bude minimálně 17. Podle kondice či času lze volit od krátkých toulek malebnými stezkami až po ty náročné mnohakilometrové výšlapy.
K těm snadným rodinným určitě patří Providential Point Walk. 600 m nenáročným terénem, ovšem s neuvěřitelnými výhledy. Zkrátka takový dokonalý relax.
Nebo Winifred Falls, to je trasa krátkým, ale malebným chodníkem, který vede ke kouzelnému vodopádu na South West Arm Creek. Navíc je to skvělá lokalita pro piknik.
Jinou možností je například snadná a oblíbená trasa od Bundeena Ferry Wharf. The Jibbon Beach určitě stojí za návštěvu. Nejen tuto malebnou pláž nabízí trasa Jibbon Beach Loop Track. Úžasné výhledy na oceán, zachovalé aboriginské rytiny, Jibbon Head, Port Hacking Point a Shelley Beach.
Ovšem posledních, řekněme 7 možná už 10 let patří k asi nejvyhledávanějším trasám ta z Bundeena k Wedding Cake Rock. To je 7 km kochání se krásnou přírodou. Nádhera.
Wedding Cake Rock, dříve známý také jako White Rock, je pískovcový skalní útvar, který se tyčí 25 metrů nad hladinou moře. Svůj novodobější název si skála vysloužila svou podobností se svatebním dortem. Tato tvarem jedinečná bílá skála je proslulá svou malebnou polohou.
V roce 2015 toto místo zaznamenalo náhlý nárůst popularity, a následně se stalo, bohužel, obětí vandalismu.
Nárůst popularity si toto místo získalo zejména u asijských turistů. Zřejmě jejich cestovní agentury rozšířily informaci o tom, že pokud se vdavekchtivá dívka skály dotkne nebo se u ní objeví, nevím přesně, tak se vdá. Možná do roka. Kdo ví?! No, a tím byl odstartován čilý turistický ruch. Ten přináší jak klady, zejména pro místní obchodníky, tak i zápory. O tom by mohli povídat obyvatelé Bundeeny. Že mnohonásobný počet turistů zasahuje do stability přírody je jasné. Mění to také ale život místních. Nejen cenami v obchodech, které samozřejmě majitelé díky přílivu turistů, kteří se sem hrnou a nakupují, nehorázně zvedli. Minibusy s turisty zabírají parkovací místa majitelům domů, přeplňují jejich popelnice. Zkrátka to obrátilo život této dříve klidné a krásné oblasti vzhůru nohama.
Je krásné a zřejmě i přínosné, když se o tak nádherném místě ví. Jenže!
Jenže ne každý se v přírodě chová tak, jak by měl.
Pominu to, že mladé asijské dívky do buše vyrazí v šatičkách a lodičkách. Nemohou přece být na fotografii v jakémsi trapném sportovním oblečení a obutí! Jak by potom taková fotografie vypadala?! Že se mohou zranit, to je ani nenapadne.
Horší je, když se pro pořízení takovéto fotky rozhodnout riskovat a pózují klidně i na samém kraji skály. Není to tak dávno, co si návštěvníci mohli sednout na okraj skály a nechat se vyfotit. S vzestupem popularity Instagramu nebyl pro mnoho lidí výlet na Wedding Cake Rock ani tak o túrách, jako o získání a zveřejnění kouzelné fotky. Až 25 000 příspěvků bylo označeno „Wedding Cake Rock". Velké množství fotografií vzniklo z velmi nebezpečných situací.
V prosinci 2018 vyšel v The Sydney Morning Herald článek o tomto jedinečném místě. Autorem článku je Liam Phelan. Mimo jiné zde psal, že pokud se podíváme na Instagram, je vidět, jak tisíce lidí ignorují bezpečnostní opatření a přeskakují zábradlí, jen aby měli selfie z Wedding Cake Rock. U svých příspěvků mají uvedeno např. i toto: "Risking my life for this." Riskují život kvůli fotografii!!! Nechápu.
Jenže mnozí na varování a zákazy nedbají. V roce 2014 na tomto místě tragicky zahynul francouzský student Fabien Ardio. V listopadu 2015 byli dva muži zachráněni poté, co se jeden z nich zřítil ze skály. To bohužel nejsou jediné nehody, které se tady staly. Skála byla uzavřena pro veřejnost v květnu 2015 s odvoláním na nebezpečné chování návštěvníků. Později také z obavy o bezpečnost poté, co průzkum zjistil, že hornina je nestabilní.
Wedding Cake Rock je nyní, bohužel, kompletně oplocena. Různé varovné cedule vysvětlují, proč byla oplocena a že se přísné tresty vztahují na ty, kteří budou přistiženi při přelézání zábradlí. Wedding Cake Rock postihl díky lidské hlouposti podobný osud jako např. Kiama Blowhole (více zde:
Naštěstí jsem si jak Wedding Cake Rock, tak Royal National Park, užila před tím „svatebním boomem". Byla jsem tam ještě v době, kdy skála nesla jména White Rock. Všude byl klid, žádné davy vdavekchtivých nebo fotkychtivých turistů. Paráda. Naprostá idyla.
Rychle zpět do přírody, protože místo opěvování přírodních krás jsem se rozepsala o neukázněných návštěvnících. Bohužel, realita dneška.
Jak jsem psala už v úvodu, u Royal National Parku stačí stručné sdělení, že je to 154 km² naprosto úchvatné přírody.
Z centra Sydney je to do Bundeeny autem něco přes 50 km. Takže jsme ve velkoměstě, a přitom se překročením hranic národního parku ocitneme v australské divočině!
A v divočině může dojít i k setkání s hadem! Ne všichni jsou nebezpeční. Jenže jsme v Austrálii a jak známo, ti nejjedovatější hadi na světě žijí právě na tomto kontinentu. Proto při kochání vší tou okolní krásou musí člověk být stále na pozoru.
Australská příroda samozřejmě nejsou jen jedovatí hadi.
Opojná všudypřítomná vůně eukalyptů a nejrozličnější druhy australských rostlin. Přímo ráj botaniků.
Zvířecí říše ovšem nijak nepokulhává. Tady jsem poprvé (a zatím naposledy) viděla ve volné přírodě Lyrebird (už jsem o tomto krásném a imitačně velmi nadaném opeřenci psala v příspěvku Legenda o třech sestrách).
Můžeme narazit také na malé rošťáky possumy, kteří ale jako mnoho jiným australských živočichů žijí hlavně v noci. Proto se v nočním tichu může ozvat záhadné šramocení. To, když se tito malí vačnatci rozhodnou, že se proběhnout po vaší střeše. Tak žádné spaní!
Kroky turistů doprovází také koncerty cikád, někdy až neskutečně hlasité. Nouze tady není ani o křik nejrůznějších papoušků.
To vše a mnohem, mnohem, více je Royal National Park.
I kdybych ale popsala stohy papírů, stejně se mi nepovede vystihnout všechnu tu neuvěřitelnou krásu zdejší přírody.
Komentáře
Okomentovat