Občas mě někdo z přátel
požádá o zpracování určitého tématu nebo o názor na nějakou událost. A tak mi
jednoho dne přistála ve zprávách otázka: „Zpracuješ toto téma?“ V příloze byl
starší článek (myslím, že z roku 2017) s názvem „10 věcí, které tě v
Austrálii zaskočí“.
Řekla jsem si – proč ne?
Výzva přijata! 💪
Začala jsem přemýšlet, co
vlastně v Austrálii zaskočilo mě. Pokud mi paměť slouží, při úplně první
návštěvě to bylo gigantické množství švábů (cockroaches) 🪳. Ti byli tehdy snad všude a já zažívala
solidní kulturní šok. Místní mě ale rychle uzemnili drsnou realitou: „Jestli
chceš žít v Austrálii, musíš si zvyknout.“ No a bylo. Zvykla jsem si. Sice je
nemusím mít „k snídani“, ale dnes už kvůli nim neskáču po židlích a nepištím,
jako bych viděla Godzillu. Prostě ho majznu nejbližším časopisem, který je po
ruce a život jde dál. 👋📰
Veselou příhodu se švábem,
pokud se mi nějaká vybaví, si nechám na jindy. Nyní se pojďme podívat na
zmiňovaný seznam deseti věcí a na to, jaká je australská realita mýma očima.
1. Liduprázdné pláže 🏖️🌊
Původní článek uváděl, že v
Austrálii najdete 10 685 pláží. Moudré knihy jsou ještě štědřejší a mluví
rovnou o 12 000 plážích (více třeba i zde Aussiealbum 21. – pláže NSW). Údajně platí,
že pokud byste navštívili každý den jednu z nich, trvalo by vám to buď 27, nebo
rovných 32 let (podle toho, který zdroj zrovna máte k mání). Obě čísla zní jako
naprosto dokonalý životní program, do kterého bych se hned dobrovolně
přihlásila! 🙋♀️
Zda jsou ale pláže prázdné,
závisí čistě na tom, v jakou roční dobu a kde zrovna hodíte ručník do
písku:
Ve městech (zejména v
Sydney) pláže rozhodně prázdné nejsou. Během víkendů a prázdnin
připomínají spíše lidské mraveniště nebo konzervu sardinek. Mezi ty nejvíc
zaplněné (kde je hlava na hlavě – tedy deka na dece) patří slavná Bondi Beach. 🏄♂️
Mimo města:
Tady je to úplně jiná káva. Když vyrazíte například k Batemans Bay, může se stát, že na pláži
budete soutěžit o prostor jen sami se sebou a s racky.
Obrovským bonusem oproti
Evropě je, že všechny pláže v Austrálii jsou přístupné všem a zcela zdarma.
Žádné soukromé placené úseky, kde by po vás chtěli půlku výplaty za lehátko, tu
nečekejte.
2. Night Cluby jako obyčejná
diskotéka 💃
Autor původního článku
tvrdil, že pod pojmem „Night Club“ nečeká žádný dospělý pánský klub s červeným
lucernami, ale klasickou diskotéku. Tímto bodem vám bohužel neposloužím – noční
kluby nejsou můj cup of tea a tudíž jsem je do itineráře nezařadila, takže toto
tajemství nechám otevřené pro mladší cestovatele.
3. Pomalý internet 🐢💻
Traduje se, že internet v
Austrálii je pomalejší než v Keni. K tomu se rovnou váže další bod...
4. Mobilní pokrytí (Signál
mizí za městem) 🚫📱
Je pravda, že pár kilometrů
za městem můžete chytat signál leda tak na klobouk. Něco by o tom mohli
vyprávět mí přátelé, kteří žijí v Royal National Park (Bundeena). Musíme
si ale uvědomit ty rozměry. Austrálie je jen o něco málo menší než celá Evropa,
ale na rozdíl od ní většinu její plochy tvoří liduprázdná pustina.
Většina z více než 25
milionů obyvatel se mačká v Sydney a Melbourne. Klokani zatím mobilní telefony
nepoužívají, takže v outbacku infrastrukturu logicky nikdo budovat nechce. 🦘
Ostatně, ruku na srdce, ani
v ČR to není stoprocentní. Zrovna nedávno proběhla v Českém rozhlase zpráva o
tom, že bez signálu je v České republice kolem 800 oblastí! A to mluvíme o malé zemi uprostřed
Evropy! Pokud navíc občas jedete vlakem na trase Ostrava–Praha, víte, že od
Zábřehu na Moravě až za Ústí nad Orlicí signál moc pracovat nechce. V tomto
úseku je to takový náš malý český digitální detox. 🚂📵
5. Národ sportovních
nadšenců
Australané sportem doslova
žijí. Prý dokážou sledovat zápasy celé hodiny. To sice platí i
pro jiné země, ale australské sportovní tribuny mají jedno krásné a
záviděníhodné specifikum: fanoušci se mezi sebou neperou. Neházejí po sobě petardy,
dýmovnice ani sedačky. Lidé si tam zápasy chodí společně užít, ne si vyřídit
účty nebo si vybít agresi.
Sport navíc v Austrálii
nepatří jen na televizní obrazovky a k pivu. V parcích a na pobřežních
promenádách potkáte v jakoukoliv denní i noční hodinu davy běžců a
rychlochodců. Na venkově a farmách je to samozřejmě jiné – tam mají lidé
dostatek fitness zdarma, když běhají kolem zvířat a půdy, takže činky už
rozhodně nemusí chodit zvedat.
6. Jazyk, kterému napoprvé
nerozumíte 🤔
V Austrálii se sice mluví
anglicky, ale tamní slang (Aussie slang) vás může pořádně vyvést z míry
(více Není angličtina jako angličtina aneb Aussie English Lesson No 1).
Australané mluví neskutečně
rychle, polykají koncovky, a co jde, to zkrátí (z good day je g'day,
z biscuit je biccy). Z vlastní zkušenosti mohu říct, že lidem ve
městech se dá rozumět poměrně dobře. Jakmile ale vyrazíte na venkov, je to
lingvistická „vyšší dívčí“ a vy jen s úsměvem přikyvujete, i když netušíte,
jestli vám dotyčný přeje pěkný den, nebo vám nadává.
Není náhodou, že u některých
australských filmů najdete dokonce anglické titulky pro neaustralské diváky
(ano, i pro anglicky mluvící cizince!). Skvělým příkladem je slavný Krokodýl
Dundee (více To není nůž! TOHLE je nůž!)
nebo kultovní film Dobrodružství Priscilly, královny pouště. Pokud si je
pustíte bez titulků, rychle pochopíte, o čem mluvím.
7. Všechno do jedné
popelnice 🗑️♻️
Mnoho cizinců dostane při
pohledu na australské popelnice mikro-infarkt. Australané přitom na ekologii
dost dbají!
Třídění v jednom:
Popelnice se žlutým víkem je určená na recyklovatelný odpad. Zvláštní je, že se
do ní hází sklo, kov, papír i plast dohromady. Žádné barevné kontejnery jako v
ČR nečekejte.
Vtipní popeláři: V
Sydney mě dostala odpadová firma „Bin 2 Go“ no uznejte, v tom prostě
okamžitě slyšíte ono pověstné „Bin-go!“. A opravdové terno to občas je i
pro samotné popeláře. Ti mnohdy fungují jako zachránci vyhozených věcí. Z
bizarních „pokladů“, na které občas narazí, dělají pouliční výstavy. Takže se
může stát, že na vás z plotu pobaveně shlíží plastová ovečka doprovázená
prasátkem.
Válka s faunou: O
ty největší poklady v popelnicích se ale svádí tvrdý boj s místní faunou. Nejobávanějšími
„smeťáky“ jsou ibisové – přezdívaní „bin chicken“ (popelnicová kuřata).
Sekundují jim drzí papoušci kakadu, kteří na koších doslova kempují.
8. Endemičtí živočichové
a... velbloudi? 🐪
Původní článek zmiňoval, že
tu žije třikrát více ovcí než na Novém Zélandu a nejvíce divokých velbloudů na
světě. To je sice čistá pravda (při návštěvě Rudého centra jsem se dokonce
dozvěděla, že Austrálie vyváží velbloudy do arabských zemí, což zní jako
pověstné nošení dříví do lesa), ale ovce ani velbloudi nejsou těmi pravými
původními obyvateli. Tím pravým unikátem, kvůli kterému sem všichni jezdíme,
jsou přece klokani, wombati, koaly, ježury (echidnas) nebo ptakopyskové (platypuses). 🦘🐨
9. Tři různé vlajky
V Austrálii běžně nevlaje
jen jedna vlajka. Oficiálně se uznává státní vlajka Austrálie, vlajka původních
obyvatel (Aboridžinců) a k tomu má každý australský stát svou vlastní vlajku.
Na stožárech tak často uvidíte vlát hned několik různých symbolů vedle sebe,
takže si občas připadáte jako na summitu OSN.
10. Sníh u protinožců ❄️🏂
Ano, čtete správně, ve
slunné Austrálii skutečně sněží! Autor původního článku dokonce tvrdil, že tu v
zimě napadne více sněhu než ve švýcarských Alpách.
Sníh tu rozhodně není
anomálií – Austrálie má své vlastní Sněžné hory (Snowy Mountains)
s nejvyšší horou Mount Kosciuszko. Extrémní byl v tomto ohledu rok 2021, kdy
sněžilo i na místech, kde by lidé čekali spíše písečnou bouři. V Tasmánii tehdy
padal sníh ještě na konci září, kdy už mělo být v plném proudu jaro, a sněhová
nadílka překvapila i Sydney a Blue Mountains.
Tasmánie šla ale ještě dál v prosinci 2025. Zatímco zbytek Austrálie se potil u plážového BBQ, Tassie úplně ignorovala kalendář a uprostřed parného léta si nadělila nefalšované bílé Vánoce. Takže lyže (a raději i Santův kožich) s sebou! Jeden nikdy neví. ⛷️☃️
Bonusový teplotní šok:
Vánoce v plavkách 🎅👙
Když už jsme u té zimy a sněhu – autor původního článku úplně opomněl zmínit,
jak moc vám Austrálie zamotá hlavu v prosinci. Zapomeňte na zasněžené
chaloupky, tlusté svetry a fronty na svařák. Tady se Vánoce slaví na pláži v
plavkách a se santovskou čepicí na hlavě (tedy pokud počasí nepřipraví nečekané
teplotní změny)! 🌊
Kapry v kádi nečekejte, místo toho se žhaví zahradní BBQ gril, chladí se pivo a místo horkého svařáku se mlsá zmrzlina. Postavit si sněhuláka z písku sice dá trochu víc práce, ale pohled na Santa Klause, jak surfuje na vlnách, za ten kulturní otřes rozhodně stojí! 🏄♂️☀️
Moje resumé
Když to shrnu, kromě těch
počátečních švábích bitev mě při mých cestách vlastně zásadně nic nešokovalo.
Už od prvního momentu, kdy moje noha dopadla na australskou půdu, jsem měla
zvláštní pocit, že jsem tady doma. ❤️ Všechno mi přišlo neuvěřitelně přirozené a
známé.
A pozor! V Austrálii se jezdí vlevo. Takže bych k původnímu seznamu mohla přidat bod 11. Jízda vlevo by totiž mohla zaskočit dost řidičů hned na letišti. Takže blinkry místo stěračů a hodně štěstí na kruhových objezdech! 😉
Slovo závěrem (aneb co autor
původního článku neprozradil)
Když se na ten seznam deseti
věcí podívám zpětně, musím se usmát. Jeho autor nás sice dopředu varuje před
šíleným slangem, pomalým internetem nebo tunami sněhu, ale tu nejdůležitější
věc neprozradil.
Nenapsal totiž to, že jakmile jednou ucítíte vůni eukalyptu po dešti, spatříte západ slunce nad rudým outbackem a zažijete tu neuvěřitelnou pohodu místních lidí, pro které není žádný problém dost velký („No worries, mate!“), nebudete chtít odletět zpátky.
Austrálie vás možná ze začátku trochu vyděsí obřími šváby a lingvistickými hádankami. Ale nakonec si vás získá takovým způsobem, že jí s láskou odpustíte i to, že tam všechno funguje tak trochu „vzhůru nohama“. Včetně těch popelnic a jízdy na silnici. 🙃❤️
Komentáře
Okomentovat