Nedávno jsem s překvapením zjistila, že Austrálie a já máme výročí. Vlastně ani nevím proč jsem si vzpomněla na svou první cestu do Sydney. A ejhle! Výročí.
25 let života s Austrálií. Krásných 25 let, které mi přinesly (a stále přinášejí) spoustu nových jedinečných zážitků, setkání a skvělých přátel.
Moje první cesta do země OZ začala na Letišti Praha dne 25. března 1998. Letadlo společnosti KLM mě přeneslo přes Amsterodam a myslím Singapore až do krásné Sydney.
Tím pádem se 26. březen stal jakýmsi mým osobním Dnem Austrálie (takový „Jana´s Australia Day"), protože toho dne v roce 1998 jsem poprvé stanula na australské půdě.
Vida. Zase 26! Vždyť 26. leden je Australia Day. V mém datu narození je také číslo 26. A mé první osobní setkání s Austrálií se odehrálo, světe div se, opět 26. Zajímavá souvislost. Osud nebo snad náhoda? Kdo ví.
Svůj první dlouhatánský let jsem zdárně zdolala a ocitla se v Sydney. Přátelé mě rovnou z letiště vzali na kávu, a to přímo na symbolické místo, do Botany Bay. Vždyť právě zde 29. dubna 1770 kapitán James Cook přistál jako na prvním místě své výzkumné plavby podél australského pobřeží. A když kapitán Cook, proč bych také já neodstartovala svou australskou misi právě zde?!
Kudy vedly další kroky kapitána Cooka nevím. Mně čekalo seznámení s novými přáteli, kterému ovšem předcházela jízda serpentýnami Royal National Parku (Národní park vskutku královský).
Další den proběhlo cosi jako trysko návštěva centra Sydney. Musela jsem přece vidět ikonu města! Tedy Sydney Opera House!
Která místa jsem kromě Sydney ještě při této mé seznamovací návštěvě Austrálie poznala?
Lightning Ridge a Walgett. A okolní jedinečnou a neskutečně krásnou australskou přírodu. Zkrátka Aussie outback. (více L jako The Black Opal Capital a také Walgett, město u soutoku dvou řek).
To vše bylo umocněno pohledem na noční oblohu posetou milionem hvězd v čele s Jižním Křížem.
Noční nebe plné hvězd, to mi připomíná mé sny před tou první cestou do Austrálie:
Věřte nebo ne, ale cestou ze Sydney do Walgettu jsem z okénka auta najednou uviděla naprosto totožnou krajinu, která se mi objevovala v těch snech. Neuvěřitelné.
Z Walgettu (stát New South Wales) jsme se vydali na Gold Coast (Queensland), což je asi 750 km dlouhá cesta, která trvá přibližně 8 hodin.
Gold Coast. To je naprosto jiný svět. Rušné místo s množstvím obchodů, velkých hotelů, kasin, parků, a hlavně s dlouhými písečnými plážemi. Bohužel většinu času pršelo. Aha, prý „slunná Austrálie"! Ale navzdory dešti to bylo skvělé.
Našla jsem fotografie z roku 1998, aby mé dnešní povídání bylo doplněno autentickými obrázky. Jsou už trošku vybledlé, což je možná známka toho, že 25 let je přece jen pořádný kus života.
Jako tečku dnešního povídání zmíním ještě jedno mé první aussie setkání:
Přátelé se potutelně usmívali, když mi naservírovali toust namazaný černým „čímsi" a sledovali co se bude dít. Ochutnala jsem a … Surprise! Vegemite (to je to černé cosi) mi totiž, k jejich překvapení, okamžitě zachutnal. A tak aniž bych tušila jsem prošla jakýmsi testem a byla pasována na Australanku
Vegemite si zkrátka buď zamilujete, nebo jej nenávidíte. Nebo se, stejně jako já, na něm stanete závislými (více Kdo zná a ví, ten odpoví na otázku: Co to jen může být ta černá pasta?).
Vegemite letos slaví 100 let. Můj život je spojen s Austrálií a jak vidno i s touto australskou specialitou 25 let. Vypadá to, že rok 2023 na výročí nebude skoupý.
25 let života s Austrálií. Už tato tzv. seznamovací mise v roce 1998 mi jasně ukázala, že Austrálie je tím mým místem míst, které si navždy vzalo mé srdce.
Z Walgettu (stát New South Wales) jsme se vydali na Gold Coast (Queensland), což je asi 750 km dlouhá cesta, která trvá přibližně 8 hodin.
Gold Coast. To je naprosto jiný svět. Rušné místo s množstvím obchodů, velkých hotelů, kasin, parků, a hlavně s dlouhými písečnými plážemi. Bohužel většinu času pršelo. Aha, prý „slunná Austrálie"! Ale navzdory dešti to bylo skvělé.
Čas neúprosně uháněl. Cesta do evropských končin se blížila. Už „jen" Sydney (nejslavnější sydneyská pláž Bondi, samozřejmě centrum města, Taronga ZOO a Cronulla).
Je tedy 25 let hodně nebo málo?
Čtvrt století změnilo nejen nás, ale také místa. Kupříkladu Sydney! Centrum města dnes „zdobí" množství nových výškových budov. Zda je to změna k lepšímu je otázka. Megalomanské stavby rostou jako houby po dešti bohužel všude kolem nás, ať je to krásná Sydney, Londýn nebo Praha. To je ale téma pro jiné povídání.Našla jsem fotografie z roku 1998, aby mé dnešní povídání bylo doplněno autentickými obrázky. Jsou už trošku vybledlé, což je možná známka toho, že 25 let je přece jen pořádný kus života.
Jako tečku dnešního povídání zmíním ještě jedno mé první aussie setkání:
Přátelé se potutelně usmívali, když mi naservírovali toust namazaný černým „čímsi" a sledovali co se bude dít. Ochutnala jsem a … Surprise! Vegemite (to je to černé cosi) mi totiž, k jejich překvapení, okamžitě zachutnal. A tak aniž bych tušila jsem prošla jakýmsi testem a byla pasována na Australanku
Vegemite si zkrátka buď zamilujete, nebo jej nenávidíte. Nebo se, stejně jako já, na něm stanete závislými (více Kdo zná a ví, ten odpoví na otázku: Co to jen může být ta černá pasta?).
Vegemite letos slaví 100 let. Můj život je spojen s Austrálií a jak vidno i s touto australskou specialitou 25 let. Vypadá to, že rok 2023 na výročí nebude skoupý.
25 let života s Austrálií. Už tato tzv. seznamovací mise v roce 1998 mi jasně ukázala, že Austrálie je tím mým místem míst, které si navždy vzalo mé srdce.
Komentáře
Okomentovat